"V Pekingu jsem si prožil hodně smutný okamžik. Tou dobou jsem to nesl těžce, neměl jsem za sebou porážek tolik jako teď," vyprávěl Svoboda. "Ale okamžitě po závodu jsem si slíbil, že se vrátím a budu bojovat o zlato v Londýně. Teď jsem neskutečně nadšený, že se mi to opravdu splnilo," dodal český reprezentant se zlatou medailí na krku.
"Kdyby letos neměl zlato po takovém výkonu, tak bychom oba byli smutní, protože bychom si pak říkali, že v Pekingu o něj přišel," vrátil se k olympijskému závodu před čtyřmi lety i Svobodův trenér Jakub Kučera. "I tam totiž mohl celý závod vyhrát."
Na olympiádě v srpnu 2008 Svoboda rozjel klání pětibojařů olympijským rekordem ve střelbě, podobně jako letos v Londýně v šermu. "V Pekingu jsem byl po šermu třetí a věděl jsem, že plavání bude dobré. Věděl jsem, že jsem schopný vyhrát, ale skončil jsem osmadvacátý," vzpomínal Svoboda.
Tehdy totiž vyhořel na nejzrádnější disciplíně moderního pětiboje - na parkúru. Vylosoval si koně, který ho neposlouchal, odmítl skákat a při jedné z překážek českého závodníka málem zranil. Pravdou je, že tehdy ještě nebyl Svoboda až tak zkušeným jezdcem, přesto v něm zůstal pocit křivdy.
"Já si nemyslím, že v Pekingu to byla jen jeho chyba. Byla to chyba organizátorů," tvrdil trenér Kučera. "Za čtyři roky ovšem David udělal strašně mnoho práce v jízdě na koni. Myslím, že si to zaslouží. Teď už není k čemu se vracet, protože líp než teď už dopadnout nemohl."
Před londýnským parkúrem si Svoboda na poslední olympiádu vzpomněl. "Po tom, co jsem tam prožil, to v podvědomí malinko bylo," připustil. Oddechl si až ve chvíli, kdy třetí disciplínu zvládl jen s pár chybami a zůstal po ní v popředí. V té době věděl, že boj o olympijský triumf bude už jenom na něm.
"Ulevilo se mi. Kůň byl tentokrát opravdu dobrý a z jízdy jsem měl celkově krásný pocit," říkal Svoboda. V kombinaci střelba - běh pak exceloval a na nejvyšším ze stupňů vítězů si mohl vychutnat dokonalou satisfakci za předešlou olympiádu.
"Je to velká radost. Před čtyřmi lety mi bylo třiadvacet, pětiboj byla pro mě ta nejdůležitější věc v životě. Takže si dovedete představit, jak těžce jsem to nesl. Mezi Pekingem a Londýnem jsem si pak prožil spoustu povedených i nepovedených závodů, zase jsem o pár let starší a zkušenější. Cítil jsem, že mám při závodu nadhled, který jsem v Pekingu neměl."
