Kdy vám došlo, že už to nevyjde?
Po prvních dvou kolech, když za to najednou vedoucí skupina vzala. V ten moment jsem cítila, že už tam asi nedojedu. Neříkám, že jsem se nesnažila, snaha mi vydržela až do konce, ale zhruba v půlce závodu bylo jasné, že budu bojovat o pozice na konci první desítky. Jenže ani to bohužel nevyšlo.
Takže zklamání?
Určitě, dala jsem tomu dneska všechno, dala jsem tomu všechno v posledních dvou měsících. Ale člověk nemůže od těla žádat víc, než je jeho maximum. Chytaly mě křeče a teď je mi obrovská zima. Dneska jsem si to sekla.
Co vám dělalo největší starosti?
Nejenom do kopců, ale i po rovinách byly soupeřky lepší, proto jsem jela až ve druhé desítce. Technické úseky, kde já většinou získávám, byly hrozně krátké.
Jaký byl návrat na letní hry po šestnácti letech?
Změnilo se toho hodně, ale nasazení a olympijská atmosféra, to se nezmění nikdy, je to neskutečný zážitek. Diváků přišlo hrozně moc, všichni neskutečně fandili a já doufám, že jsme jim předvedly, že horská kola jsou skvělý sport, na který se dobře dívá a že přijdou zase.
Třeba za čtyři roky do Ria? Podívat se zase na to, jak tam budete bojovat?
Radši ty olympijské plány probírat nebudeme. Vždyť já jsem v Salt Lake City říkala, že je to moje poslední olympiáda a po deseti letech jsem tady. V tento moment nevím, čekají mě další, nové, životní změny, kariéra v jiném odvětví. Teď, kdy je mi 34 let, asi další olympiádu plánovat nebudu.
Co jsou ty další životní plány?
Mám vystudovaný obchod, zaměření na marketing a třeba ten sportovní by mě lákal. Tam bych se chtěla pohybovat. Uvidím, k čemu se nachomýtnu. Příští rok mě ještě určitě uvidíte závodit na kole a pak se budu těšit na další životní výzvu.
