Jak to vypadá se zraněním vaší pravé nohy?
Doufám, že s tím nakonec nebude nic vážného. Uvidíme, jak dopadne magnetická rezonance, ale strach nemám. Jde jen o to, jestli nebudu mít v noze nějaký výpotek. Snad to nebude ani zlomenina. Ta prý nejméně bolí. Mě to bolí hodně, takže toho se neobávám. Potřebuji mít jistotu, abych byla zdravá. Jsem totiž přihlášená ještě na tři závody Diamantové ligy a ráda bych odcestovala.
Jak to vzniklo?
Na výšce 465 centimetrů. Spadla jsem do "šuplíku", kam se zasouvá při odrazu tyč. Dopadla jsem tam pravou nohou. Navíc jsem si odřela ruce a v tu chvíli mě začala bolet pata a brnělo mě lýtko.
Hned po závodě následovala lékařská prohlídka?
Je to tak. Hned po závodě mě prohlédl lékař. Až na tu magnetickou rezonanci. Na tu jsem čekala až do druhého dne. Hned ráno jsem vstala a čekalo mě kolečko lékařů. Mám to za sebou a uvidíme výsledky. Teď mám v sobě nějaké prášky, které bolest tlumí. Ale klidná budu až ve chvíli, kdy budu znát výsledky.
Ale bylo na vás po závodě vidět, že jste byla hodně zklamaná.
Nejen zklamaná, ale i naštvaná a vytočená.
Stalo se vám to při nepovedeném posledním pokusu. Foukal na ploše opravdu tak silný vítr?
Foukal hodně. Věřila jsem si na 465 centimetrů. Tuhle výšku jsem skočila v Monaku. Myslím, že jsem byla dobře připravená, jenže jak se člověk rozeběhne do silného větru, nevnímá vůbec nic. Nechytla jsem tyč tak, jak jsem měla, a pak jsem dodělala skok jen napůl, aniž bych si pohlídala, jestli jsem už za šuplíkem, nebo nejsem.
Takže by se dalo říci, že to byl hodně nepovedený den?
Už to tak bude. Přitom jsem vstala s tak dobrou náladou. Byla jsem dobře připravená. Ale hned, jak jsem dorazila na stadion, tak to přišlo. Všechno se začalo kazit, nejprve jsme se v naší skupině pohádaly s organizátory, protože nám zabavili magnesium na ruce. Naštěstí nám ho vrátili. A pak přišel ten smolný větrný závod.
Šesté místo bylo v tu chvíli zklamání?
Odcházela jsem ze stadionu a nevěděla, na kterém místě jsem skončila. Nepodívala jsem se na svůj celkový výsledek na světelné tabuli. Vyšla jsem z plochy opravdu docela naštvaná. Po ošetření přiběhl trenér, který mi gratuloval, že je to výborný výsledek. Nechápavě jsem se na něj podívala a on mi řekl, že jsem skončila šestá. Opravdu jsem to nevěděla. Člověk se soustředí jen sám na sebe, navíc v těch nepříjemných podmínkách. Kdybych to věděla, tak na ploše zůstanu. Ale noha mě opravdu hodně bolela a já dala přednost lékaři.
Medailonek Jiřiny Ptáčníkové
8. srpna 2012 |
