Olympijskou zakázku Černý před rokem přijal coby nečekanou výzvu: "Já mám ke sportu takový ambivalentní vztah. Nejvíc mě baví tanec u tyče, popřípadě horizontal exercises neboli vodorovná cvičení. Ale například kolektivní sporty mi nikdy nic neříkaly. A abych na sport koukal v televizi? To by mě fakt nenapadlo, co bych na tom viděl? Vzpomínám, že jako dítě jsem se díval na formuli 1 a předloni na závody v letecké akrobacii. Jinak na nic."
Šílenství kolem vrcholového sportu nerozumí. "Nejsem schopný identifikovat se s lidmi, kteří jásají, že nad někým vyhráváme. Nikdy mě to nezajímalo, asi jsem solitér. Sport jako dřina a dril je divná věc."
Právě z této myšlenky vzešel jednoduchý nápad, klikující autobus. "Bavilo mě, že kliky nejsou ani tak sport, jako spíš trest. Zlobíš? Padesát kliků!"
David Černý připravil vizualizaci, která se líbila, jenomže olympijský svaz náhle zjistil, že nemá peníze. V tu chvíli se zdálo, že nic nebude. "Jenže loni v srpnu jsem musel vyskočit z letadla na padáku a zničil jsem si plotýnku, takže jsem chodil na rehabilitace k docentu Pavlu Kolářovi, který říká: To by byla škoda, kdybys tam autobus neměl, zeptám se Andreje Babiše, jestli by si ho pak nechtěl postavit třeba před svoje sídlo na Chodově," líčí výtvarník.
Babiš sice umění nesbírá, ale v tomto případě byl okamžitě pro a zaplatil potřebných devět milionů. "Problém byl, že jak se o všem rozhodovalo pozdě, tak jsme teprve koncem ledna sehnali autobus, a poslední dva měsíce před olympiádou jsme pak jeli i o víkendu od osmi ráno do noci."
Klikující autobus Davida Černého
24. července 2012 |
Babiš nedávno vstoupil do české politiky a Černý tvrdí, že ho v ní bude posuzovat stejně přísně jako ostatní politiky, na tom prý společný obchod nic nemění. "Pokud jde o jeho politické aktivity," říká sochař ve velkém rozhovoru, který vyjde ve čtvrtečním Magazínu DNES, "tak na ty se dívám se smíšenými pocity, což ví. On to je schopný a chytrý chlap, totální workoholik, který spí tři hodiny denně a po zbytek času maká. Ale nejsem si jistý, jestli si uvědomuje, že dobrý byznysmen ještě nemusí být dobrý politik. Člověk, který velí tisícovkám zaměstnanců, nemusí být schopný sloužit milionu voličů, dávat jim vize. Tak uvidíme."
