Při premiéře na hrách jste skončil sedmý. Jaká slova hodnocení byste tedy použil?
Mrzí mě, že jsem měl takový los, mohlo to dopadnout líp. Měl jsem mistra světa do prvního kola, dalšího mistra do toho druhého, v opravách jsem šel na soupeře, který byl třetí na minulé olympiádě, dvakrát za sebou druhý na mistrovství světa. Neměl jsem to vůbec jednoduché, škoda.
Takže jste zklamaný?
Chyběl kousíček, mohl jsem být v semifinále a všechno teď třeba bylo jinak. Kdybych přešel přes Chajbulajeva, čekal by mě Němec Peters, kterého jsem na Světovém poháru v Praze porazil.
V zápase s Rusem chyběla minuta do postupu. Byl to nejvyrovnanější duel s ním?
Většinou jsem s ním chodil vyrovnané zápasy, jednou jsem prohrál na dvě juka, jednou na jedno, dva roky zpátky na Masters jsem dokonce vedl. Teď jsem šel docela dobře, hezky jsem bránil jeho chvaty, ani jsem necítil, že by mě mohl na něco hodit, měl jsem to všechno přečtené. A pak jsem udělal takovou blbou chybu na zemi a to mě stálo semifinále.
Dokázal jste se z porážky oklepat do oprav?
Snažil jsem se dát dohromady. Dost mě to mrzelo, na Rusa jsem měl, chyběl fakt kousíček a mohl jsem být v semifinále já. Snažil jsem se ho držet na zemi, prát se tam, zdržovat čas, jenže to se mi vymstilo. Chytil mě on a udržel.
Co záda, která vás trápila v zimě i krátce před odjezdem do Londýna?
Trošku cítím, že to nad levou nohou bolí. Ale není to skoro nic oproti tomu, jak to bolelo dřív.
Sliboval jste si dlouhou dovolenou. Opravdu přijde?
Bude hodně dlouhá, jsem ze všeho unavený. Možná i proto ten zápas tak vypadal. Dám si pauzu, budu se snažit odpočnout, dát do kupy záda a potom na to zase vlítnu.
Abyste byl v top formě na příštích hrách v Riu?
Chci tam jet, jen ještě uvidím, ve které váhové kategorii. Jestli nenaberu, jestli budu opět ve stovce.
To vám bude pětadvacet. Kdy jsou judisté na vrcholu?
Nejlepší výsledky přicházejí kolem 27 let. Ale třeba tady v kategorii do 66 kilo vyhrál Gruzínec, kterému bylo dvacet let. Vyhrát může i mladý.
