V roce 2010 skončila technoparty Love Parade tragédií. Dospělé, zralé a svéprávné lidé dovede dav změnit v nemyslící a egoistická stvoření. | foto: Profimedia.cz

Psychologie davu aneb jak se lidi mění ve zvířata

  • 213
Panika a emoce se v něm šíří rychlostí světla, nedá se ničím zvládnout, boří sociální normy a vede k patologickému chování. Seznamte se s davem. Mění i inteligentní osoby v nemyslící masu.

Když se v roce 2011 rozšířila na přeplněné budapešťské diskotéce West-Bank zpráva, že byl při rvačce pobodán jeden z návštěvníků, mezi mladými lidmi vypukla panika a dav se snažil dostat co nejrychleji pryč. V nastalé vřavě bylo deset lidí těžce zraněno a tři mladé dívky dav ušlapal. "Všichni padali jako domino. Myslel jsem, že zemřu," popisoval situaci jeden z účastníků akce.

25. července 2010

O rok dříve se změnila v tragédii tradiční technoparty Loveparade u německého u Duisburgu. V davu návštěvníků, kteří čekali na vstup, vypukla panika. Na místo konání vedl totiž jen úzký přístupový tunel, v němž se střetly dva proudy návštěvníků. Jedni se valili dovnitř, druzí ven. Situace se stala neudržitelnou a masa lidí ušlapala devatenáct osob, víc než tři stovky byly zraněny. "Neměl jsem možnost úniku, lidé stáli proti mně jako zeď. Měl jsem strach, že umřu," popsal tehdy serveru bild.de osmnáctiletý fanoušek Marius.

Ve stejném roce ušlapal dav v chrámu na severu Indie víc než šedesát lidí, největší počet obětí tvořily děti a ženy. Děti totiž logicky ztratily v davu rovnováhu jako první a padaly pod nohy ostatních. Následovaly ženy, které se je snažily zachránit.

Zhroucení norem

O tom, že lidé se v davu chovají zcela jinak, než když jsou "sami za sebe" a že dav si žije svým vlastním životem, se přesvědčili odborníci v celé řadě pokusů. Nejpravděpodobnějším vysvětlením destruktivního chování, které se u lidí v davu často objevuje, je přitom naprostá absence osobního prostoru jednotlivých účastníků.

Už klasickým se stal experiment, který v 60. letech provedl etolog John B. Calhoun. Zavřel určitý počet krys do klecí, které měly dostatečnou velikost pro padesát jedinců. Poskytoval jim dostatek potravy i tekutin a krysy se velmi rychle začaly rozmnožovat. Jejich populace vbrzku dosáhla osmdesáti kusů a od té doby se mezi nimi začalo objevovat patologické a destruktivní chování. Matky se přestávaly starat o svá mláďata, nezajišťovaly jim potravu, objevil se kanibalismus, abnormální sexuální chování a výrazně vzrostla úmrtnost.

Předpokládá se, že právě nedostatek osobního prostoru a přílišná koncentrace jedinců na jednom místě je příčinou destruktivního chování i u lidí. Komunita může podle psychologů fungovat jen tehdy, pokud spolu mohou její členové navzájem komunikovat. To v davu není možné a k interakcím, například dotykům, zde dochází i proti vůli jednotlivých účastníků.

Jak čelit panice

Nejprve se pokusíme zachovat klid mezi lidmi. Reagovat je třeba okamžitě, jakmile zaregistrujeme nebezpečí a dřív, než se lidé dají do pohybu. Postavíme se a rozhodným hlasem zakřičíme: Klid, pomalu, pomalu, je to v pořádku, nic se neděje! Odejdeme pomalu, po jednom!

Pokud je to marné, je třeba se postarat o sebe, a umožňuje-li to situace, o lidi v bezprostřední  blízkosti. Jsme-li blízko dveří a dav by nás ohrozil, musíme ohrožený prostor opustit mezi prvními. Pokud máme k východu daleko a začlenění se do bezhlavě unikajícího davu představuje značné riziko, je třeba v klidu počkat a vyrobit si improvizovanou ochranu dýchacích cest.

Praxe jasně dokazuje, že lidé, kteří jsou informovaní, znají rizika ohrožení a vědí, jak se mají v konkrétní situaci chovat, dokážou reálně posoudit ohrožení a v maximální míře mu i čelit. Jinými slovy: stupeň iracionálního jednání je přímo úměrný nedostatku informací, nikoli riziku situace.

Zdroj: zachranny-kruh.cz

Následkem toho se hroutí sociální normy a narůstá pravděpodobnost patologického chování. K tomu připočtěte alkohol a drogy, které účastníci masových akcí často konzumují, a které přirozeně k odstranění zábran přispívají.

Zabijácká panika

Samostatnou kapitolu představuje dav, v němž se rozšíří panika. Ten se potom stává všem svým účastníkům smrtelně nebezpečným. Je přitom lhostejné, zda má panika reálný základ, nebo ne. V případě ušlapaných v Indii se davem rozšířila zvěst, že došlo k sesuvům bahna, která však nebyla pravdivá, stejně tak nebyla v případě budapešťské diskotéky pravdivá zvěst o útoku nožem. Panika se v davu šíří rychlostí blesku a je nezastavitelná.

Podle výzkumu provedeného v roce 2008 na Harvard Medical School, který citoval mimo jiné server ABCNews, totiž lidé reagují především na výraz strachu na tvářích v okolí. Původní zdroj strachu tedy nemusíte vůbec vidět, nakažlivé jsou samotné viditelné emoce. Stačí, že vidíte výraz strachu na tváři někoho jiného a aktivuje se část mozku zvaná amygdala. Je zodpovědná za pudový, neracionální strach a při davové panice je neustále zásobována dalšími podněty strachu z tváří lidí, kteří vás obklopují. To je také důvodem, proč jsou emoce v davu tak nakažlivé a proč tak snadno vznikne masová hysterie.

Situaci ještě zhoršuje rozdílné chování lidí, kteří se v panickém davu nacházejí. Zatímco jedni se snaží najít své blízké, zachránit děti a podobně, druzí se snaží dostat co nejrychleji pryč. Pohyb celého davu se tak zpomaluje a nervozita narůstá.

Hysterii napomáhá i to, že osobní prostor člověka je zcela vymazán. Člověk v panice udělá všechno proto, aby překonal překážku, která mu brání v útěku, upozorňují psychologové. A v davu jsou překážkou právě lidé kolem vás.