Ajťák se uživí i na samotě. Přitom může chovat kozy a vyrábět postaru

  • 102
Chová kozy a ovce, vyrábí sýry, přede, tká, plete ošatky a pálí uhlí. Učaroval mu totiž středověk, tak vyrábí věci postaru. Přitom je však Petr Kavan z Chvalče "matfyzák" a živí se programováním.

Od silnice jdeme k domu úzkou lesní pěšinou, stále do kopce. Představuji si, jak nahoru vleču týdenní nákup... Petr Kavan mě uklidňuje: "K domu vede cesta, ale jen pro terénní auta." Exkurzi začínáme u podivně vyhlížející dřevěné konstrukce.

"To je středověký soustruh. Pružinový, na nožní pohon. Vyrobil jsem si ho. Po základních tvarech jsem chtěl zkusit misky. Ale na opracování je třeba speciální nůž, který nelze koupit. Dřívější soustružníci si jej sami kovali. Tak jsem si půjčil měch, udělal uhlí a vykoval si ho také."

Počkejte, to je trochu moc informací. Udělal jste si uhlí?
Ano, v milíři. Tamhle jsou zbytky. Vyrobil jsem tak tři pytle dobrého uhlí. Nějak mi přišlo divné jít si je koupit. Takže s uhlím jsem mohl kovat a s potřebným nářadím pak soustružit misky.

Jak jste se k tomu všemu vůbec dostal?
Dělal jsem historický šerm, a tak jsem se celkem logicky zajímal o středověk. Měl jsem představu, že budu bydlet mimo město. Když jsme kupovali tenhle dům, v ceně byl pár koz. A tím to všechno začalo. Zpočátku jsme jednu kozu dojili i hodinu, ale naučili jsme se to a už máme cvik. Mléko bylo třeba zpracovat, tak děláme sýry. Zahrádkaření mi moc nejde, ale nějakou pažitku do sýra vypěstuji.

Petr Kavan (30)

Narodil se ve Vrchlabí, studoval v Praze, šest let žije se ženou a dětmi na samotě ve Chvalči na Trutnovsku. Věnoval se historickému šermu, což ho přivedlo k zájmu o středověk a ve volných chvílích zkouší různé původní řemeslné postupy. Provozuje návodné webové stránky www.kozeluzstvi.cz a www.domaci-soustruzeni.cz. Spolupracuje s tkalcovským muzeem a řemeslnou dílnou na okraji Trutnova Dům pod jasanem, kde vede kurzy a prodává své výrobky.

A co že to tu ochutnáváme?
Brynzu, tvrdý sýr, tradiční homolky zvané hořčáky; nahořklé jsou hlavně ze zimního mléka. A domácí klobásku.

Takže to šlo krok za krokem. Aby bylo na čem servírovat tyhle dobroty, musel jste se naučit soustružit misky...
Vlastně to všechno souvisí. Ke kozám jsme pořídili ovce. Takže stříhám a peru vlnu. Byl jsem na kurzu a naučil se s kolovrátkem, spřádám přízi. A pořídil jsem si stav, abych mohl tkát. Nejprve jsem tkal na karetkách: to je takové zjednodušené tkaní pásků pomocí dírkovaných destiček. Způsob už ze slovanských dob.

A když je zabijačka, zbude kůže...
Bylo mi líto kůži zahazovat. Pátral jsem, jak ji zpracovávat, ale návodů moc není. Hodně se učím metodou pokus omyl. Kůže se činí, aby se nekazila, a přitom zůstala měkká a pružná. Nejlépe mi jde činění tříslovinami. Používám březovou kůru, lepší by byla dubová, ale k březové mám snazší přístup. A musím mít spoustu trpělivosti, protože namáčení v tříslovinových lázních trvá týdny i měsíce.

Měla jsem vždycky představu, že koželužny páchnou, ale tady nic necítím.
Ve středověku se koželužny stavěly mimo město; k moření kůží se používal slepičí nebo psí trus, a to byl puch. Ale když se dobře připraví výluh z kůry, kůže se v něm nekazí a nepáchne. Kůži zpracovávám hned. Nejdřív se takzvaně mízdří, tedy zbavuje zbytků tuku, blan. Pak se dá na dva týdny do vápenného roztoku, aby šla snadno zbavit chlupů, a potom už se činí ve výluhu z kůry. Způsobů zpracování je víc, tenhle mám vyzkoušený.

Ručně vyčiněná kůže
Karetky: málo známá technika tkaní, kterou se dají vytvářet krásně vzorované...

Petr Kavan se naučil spoustu středověkých řemesel, dneska je sám učí na kurzech.

Co s kůžemi pak děláte?
Když se činění povede, šiji drobnosti, třeba tohle pouzdro na nůž. Ale kůže tady na hromadě na své využití ještě čekají.

Tamhle máte ošatky ze slámy. Ty také děláte sám?
Přišlo mi, že k našemu stavení patří. Takže jsem jich pár udělal. Pěstuji si kvůli tomu trochu žita, abych měl tu správnou slámu.

Ošatek, misek, karetkových pásků... je tu spousta. Chodíte s tím vším někam na jarmarky?
Někdy. Spolupracuji s trutnovským muzeem Dům pod jasanem, vedu tam třeba některé kurzy zaměřené na lidové techniky. Díky tomu mám pocit, že všechno, co si tady zkouším, k něčemu je. Ne abych si tu hromadil věci, ale abych to mohl někoho naučit.

Chápu dobře, že lidové techniky vás neživí?
Ne, jsem stále programátor. Ve dne si vyrábím, v noci sedím u počítače.

Když vidím, co všechno zvládáte, napadá mě, kdy vlastně spíte?
Vy máte otázky...

Podívejte se na video, jak Petr Kavan pracuje na pružinovém soustruhu.