Mej-ling Čankajšková se narodila v březnu roku 1897. Její rodiče sice měli v čínské společnosti výsadní postavení, obecně však byly ženy na přelomu 19. a 20. století v mnoha ohledech druhořadými bytostmi. Když rodina chtěla pro svou dceru víc, musela podniknout v té době velmi neobvyklý krok a poslala ji studovat do zahraničí. V deseti letech přijela Mej-ling poprvé do Ameriky. Nejprve navštěvovala školu pro mladé dámy v Georgii a v šestnácti letech začala studovat na prestižní Wellesley college v Massachusetts. Studium ukončila s vynikajícím prospěchem.
Roku 1917 se Mej-ling vrátila do Číny, do kosmopolitního centra Šanghaje. V dopisech blízké přítelkyni z Wellesley si stěžovala, že jako dáma z vysoké společnosti tu nemá možnost využít svůj intelekt a vzdělání: "Nevěřila bys, co se tu stalo s tou dívkou plnou energie, kterou znáš. Cítím, jak tu mé duševní schopnosti každým dnem otupují."
Způsobem dost nepatřičným pro dámu ze Šanghaje, ale přesně v duchu aktivní studentky z Wellesley se Mej-ling vrhla do lokální politiky. Začala se zabývat pracovními podmínkami obyčejných lidí v Šanghaji. To, co zjistila, ji jako ženu z privilegovaných vrstev naprosto šokovalo. "Hygiena je otřesná. Tolik bídy… všude! Někdy, když vidím ty špinavé, otrhané a nemocné lidi žijící v polorozpadlých boudách, cítím naprostou marnost velké a nové Číny."
Já jsem já a ne jen manželka
Když bylo Mej-ling 26 let, všiml si jí Čankajšek, armádní důstojník a jedna z vycházejících hvězd čínské politické scény, který snil o prosazení demokratických principů v Číně. Zamilovali se do sebe a vůbec se nestarali o to, že Čankajšek má ženu a jednoho syna.
Svatbu měli 1. prosince roku 1927, kdy byl Čankajšek už nejvyšším velitelem kuomintangské armády a záhy se stal i předsedou vlády. Od jeho ženy se podle tradice očekávalo, že jako manželka podřízená svému muži bude žít životem vyhrazenému vdaným ženám. Jenže to nebyl její styl. "Chtěl, abych přijala roli manželky, ale já s tím nesouhlasím a rozhodla jsem se vystupovat sama za sebe. Chci, aby mě ostatní uznávali proto, že já jsem já, ne proto, že jsem jeho ženou."
A tak Mej-ling udělala něco v té době naprosto nemyslitelného a navzdory společenským zvyklostem následovala svého manžela do stovky kilometrů vzdáleného Nan-ťingu, kde sídlila čínská vláda. Byla tam jedinou manželkou z celého čínského vedení. Přesto Čankajšek o svou ženu pečoval a ochraňoval ji.
V té době Mej-ling kamarádce napsala: "Stará se o mě. Někdy mám tolik práce, že nevím, co dřív… A můj manžel mi řekne: Teď odjeď na jih a pár dní tam zůstaň. Prostě mě zvedne a pošle pryč."
V roce 1934 získala paní Čankajšková oficiální vládní post v čínském letectvu s úkolem modernizovat nedostatečnou čínskou obranu. Krátce nato generálové rozčilení a znechucení Čankajškovou neschopností bránit se proti japonské invazi v Mandžusku čínského vůdce zajali. Jeho žena rychle zasáhla - zorganizovala několik "ostrých" jednání s rebely, kteří věznili jeho manžela, a dosáhla jeho osvobození.
Politická autorita Mej-ling Čankajškové rostla úměrně tomu, jak se hroutilo postavení jejího manžela. V červenci roku 1937 Japonci zaútočili plnou silou na oslabenou a rozvrácenou Čínu. Čankajšek viděl jediné řešení - přenechat dobyté území Japoncům a získat tak čas, aby Čína mohla o pomoc v boji proti Japonsku požádat Ameriku. Čankajšek měl v záloze skvělou zbraň - diplomatické mistrovství a důležité americké styky své ženy.
Ta se okamžitě vžila do své nové úlohy zachránkyně Číny a jako neoficiální velvyslankyně poskytla americkému tisku působivý projev. "Mluvím k vám bezprostředně poté, co utichla ozvěna bombových výbuchů. Smrt přichází pro tisíce nevinných lidí v celé naší zemi z čistého modrého nebe. Viděli jste fotografie a četli jste o ničení příbytků a brutálním vraždění, kterého se dopouštějí Japonci bombardující celou naši zemi. Žádný národ nemá právo páchat takové zločiny a zároveň být uznáván celým světem."
V letech 1937 a 1938 americké noviny publikovaly více než stovku jejích projevů, tiskových prohlášení a rozhovorů. Paní Čankajšková byla rozhodnutá udělat cokoliv, aby vzbudila zájem a pozornost zámoří. Pracovala na obrazu Číny jako napadené a okupované země, která si zaslouží štědrou americkou pomoc.
Přesto Američané s pomocí váhali - viděli v Čankajškovi neschopného generála. Jediný, kdo mohl tyto problematické vztahy uklidňovat, byla Mej-ling Čankajšková. Jenže manželé se v té době začali potýkat i s osobními problémy - Mej-ling se kamarádce svěřila s tím, že je její manželství už jen svazkem z rozumu. Zároveň se začaly šířit zvěsti o Čankajškově impotenci, za kterou podle některých mohly pohlavní choroby, kterými se jako mladý voják nakazil při svých návštěvách nevěstinců v Šanghaji.
Mej-ling si začala uvědomovat, že muž, za kterého tolik bojovala, má bezpočet chyb a její touha věrně mu sloužit se zvolna rozplývala. Na první místo sice dál stavěla zájmy Číny, ovšem s tím rozdílem, že začala usilovat o svou osobní slávu. A protože se z jejího manželství vytratila fyzická láska, hledala ji jinde a prožila milostný románek s americkým politikem Wendellem Willkiem, který dvakrát neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách.
První žena v americkém Kongresu
V roce 1943 získala Mej-ling jedinečnou šanci požádat o pomoc přímo prezidenta Roosevelta. Přijala pozvání do Bílého domu a následně se obrátila na obě komory amerického Kongresu a stala se první ženou ze zahraničí, která se k tomuto kroku odhodlala. Pokud měla zajistit americkou půjčku v hodnotě miliard dolarů, které Čína nutně potřebovala, musela okouzlit Kongres a zapůsobit na jeho poslance jako nikdy předtím.
Elenaor Rooseveltová komentovala její výkon těmito slovy: "Projevila se jako žena, která si silou své osobnosti a neúnavnou službou vlasti vydobyla své postavení ve světě. Když mluvila, už to nebyla žena, která myslí jen na sebe."
Mej-ling se podařilo získat obě komory Kongresu na svou stranu.
Neobyčejné ženyDokumentární cyklus Neobyčejné ženy vysílá ČT 2 každou středu a neděli kolem 21. hodiny. Po Mej-ling Čankajškové se mohou diváci těšit na slavnou módní ikonu Coco Chanel. |
V létě roku 1945 oslavoval svět konec války, zatímco Čína čelila humanitární katastrofě. Čankajškova pozice se stávala stále více neudržitelnou a v červnu roku 1946 vypukla v Číně občanská válka. Mej-ling se proto znovu rozjela do USA, aby získala pomoc v boji s komunisty. Byl to poslední zoufalý pokus zachránit čínské národní hnutí, kterému ona a její manžel zasvětili život.
Jenže tentokrát narazila a v Americe se jí dostalo daleko chladnějšího přijetí - prezident Truman ji nechal kvůli krátké schůzce čekat devět dní a nakonec se jeho pomoci stejně nedočkala. V roce 1950 odjela na Tchaj-wan, kam mezitím uprchl se svými věrnými její muž. Jejich manželství mělo za sebou několik bouřlivých epizod, ale zdálo se, že jeden druhému dokázali odpustit.
Svým neúnavným diplomatickým úsilím dokázala paní Čankajšková přesvědčit představitele Organizace spojených národů, aby uznali malý ostrovní stát jejího manžela za jedinou legitimní čínskou vládu. V dubnu roku 1975 ve věku 87 let generál Čankajšek zemřel.
Paní Čankajšková ztratila po téměř padesáti letech manžela a politického partnera. Krátce poté se natrvalo vrátila do Ameriky. Politické aktivity, kterým se věnovala v minulosti, nahradila jiným zájmem - začala se věnovat malbě. Zemřela ve věku 105 let.
