Potkali jsme se v únoru, krátce před koncertem v Kongresovém centru. Když zkoušel na pódiu, dělala jsem si u stolu v zákulisí poslední poznámky do bloku. Když jsem se postavila, že se protáhnu, někdo mi poklepal na rameno.
"Ahoj, já jsem Sting."
"Ahoj... Já vím," vykoktala jsem.
"Vy jste z novin?" změřil si mě.
"Vím, že na to nevypadám...," pokusila jsem se o vtip.
"Ale vůbec ne. Pojďte ke mně do šatny. Tahle místnost se mi fakt moc nelíbí," ukázal směrem k pokoji, kde s ním točila televize krátké povídání.
Přesunuli jsme se do temnější místnosti, ve které obložené chlebíčky už dávno nahradily trendy jednohubky. Na stole ležely desítky limitovaných edic jeho "bestofky" k pětadvacetileté kariéře. A fixa. Očividně se mu do podepisování moc nechtělo.
Unikátní kolekce CD a DVD s názvem STING: 25 Years - The Definitive Box Set Collection
Nabídl mi místo na gauči, sám si vybral židli. Posadil se výš, takže jsem si s notýskem v ruce připadala jako školačka, co se stydí před tabulí recitovat nahlas básničku.
Všechno nejlepší k narozeninám.
Díky, ale já je měl v říjnu.
Vím, ale od té doby jsme se neviděli.
(směje se) To máte pravdu.
Ale vy jste tady mezitím byl. O Vánocích.
Vidíte... To byl ale takový jiný koncert. Někde na kopci.
My na tom kopci máme Hrad a prezidenta. A vy jste tam vystupoval na vánočním večírku (Sting přiletěl do Prahy na pozvání Petra Kellnera, který ho nadělil svým zaměstnancům jako hosta vánočního večírku, pozn. aut.).
Už si to moc nepamatuju. Trvalo to pár minut.
Plánované koncerty budou, doufám, delší.
Jistě. Hrajeme věci z celé mé kariéry, kterou si připomínám i na desce.
Bilancujete?
Ano i ne. Nemám potřebu něco uzavírat, protože ještě nekončím, ale chtěl jsem se ohlédnout za tím, co mě nejvíc naplňuje.
Ze Stingova fotoalba |
Jak jste si užil šedesátiny?
Víte, mám se teď nejlíp, jak jsem se kdy v životě měl. Dělám, co chci. A kdy chci. Nehoním se, užívám si života na sto jedna procent.
Hrajete každý den?
Samozřejmě. Už o tom ani nepřemýšlím. Každý den si něco broukám, hraju na kytaru. Někdy i s dětmi.
Mluvíte dceři Coco (má skupinu I Blame Coco, pozn. aut.) do její tvorby?
Blázníte? To bych si nikdy nedovolil. Ať si dělá sama, co se jí líbí. Možná by mě ani neposlouchala. Stejně jako bych já neposlouchal v jejím věku někoho, kdo by mi remcal do hraní.
Sledujete, co se děje aktuálně v muzice?
Trendy nesleduju, vybírám si podle toho, co mě osloví.
Spolupracoval jste ale s Lady Gaga. Tomu bych já řekla "trendy spolupráce".
Víte, ona je neskutečně talentovaná. Když hraje na piano, no, páni... A že k tomu přidává ten cirkus? Asi je poptávka.
Sledujete i udílení hudebních cen?
Jak kdy. Proč se ptáte?
Sting oslavil loni v říjnu 60. narozeniny.
Víte, mívám s tím problém. Rozumím pořádání sportovních her, kde někdo uběhne dál, skočí výš nebo dá víc branek. Ale muzika je tak subjektivní, že vlastně nevím, kdo má právo ji hodnotit, a tím pádem říct, že zrovna Adele vydala nejlepší desku.
Chápu, kam tím míříte. Ceny jsou skutečně zavádějící a i já často přemýšlím nad tím, od koho ji vlastně dostávám. Jiné jsou od porot, jiné od fanoušků. Ale patří k mé práci. Nikdo nepřizná, že je ješitný a chce, aby se mu někdy takové cti dostalo, ale i já si užívám, když mě někde někdo veřejně pochválí.
Stingovi v patách |
Věnujete se jen muzice?
Začal jsem psát divadelní hru s hudbou. Zkouším, jak mohou slova fungovat sama o sobě. Je to pro mě něco naprosto nového, protože když píšu písničku, vždy se spoléhám na melodii. Tady si ale musím poradit s tichem. Je to velká výzva.
Můžete prozradit, o čem budete vyprávět?
Radši ne. Co kdybych si to nakonec rozmyslel.
Ani náznak?
Láska, vztahy... Však víte.
Připsal jste něco i v Praze?
To ne. Ale Prahu mám moc rád. Jsem tady už poněkolikáté. Nejraději mám rána. Zrovna včera jsem nasadil kulicha a vyrazil brzy do ulic. Šel jsem přes most, málo lidí. Ani by mě nikdo nepoznal. Užíval jsem si to jen tak, sám.
V tu chvíli se otvírají dveře, přichází kdosi a ukazuje na hodinky, že musím skončit. Zvedám se, opět si podáváme ruce. Má teplou, suchou dlaň.
"Hezké ruce," říká mi.
"Po mamince," opáčím.
"Tak ji pozdravujte. Bylo to milé, díky."
"I já. Tak třeba zase někdy..."
"Třeba..."
