Devětadvacetiletá Pavla má krásnou dceru. Jsme v jejich pokoji. Matky ho mají jen pro sebe a dítě. Takový pěkně zařízený pokoj na ubytovně. Pavla dceři češe vlnité vlásky do culíků a vypráví svůj příběh. Žila několik let v cizině, když se od rodiny dozvěděla, že je po ní vyhlášeno pátrání. Za banální krádež jí tehdy propadla podmínka. Jenže zrovna čekala dítě.
Přes advokáta si vyjednala odklad trestu. Když se dítě narodilo, nastoupila do vězení. Čekalo ji 14 dní na vazbě, pak 14 dní na normálním oddělení tady ve Světlé. Celou dobu nevěděla, jestli se "na matky" dostane a bude mít možnost vychovávat svoji dceru. O tom totiž rozhoduje ředitelka podle doporučení komise.
Dvě patra, patnáct pokojů, kuchyně
Od běžného oddělení se to pro matky s dětmi liší na první pohled. Sice jde o vězení s ostrahou, na mříže však narazíte jen u vstupu. Chodby i pokoje jsou vymalovány zářivými barvami, na každém kroku na vás ze stěny shlíží Krteček či jiná pohádková postava. Po dvou patrech, která zahrnují pokoje, společenské místnosti, sociální zařízení, kuchyně a zázemí, se smějí matky i děti volně pohybovat. K dispozici mají dva dvorky, jeden s pískovištěm, druhý s tartanem, kde se odehrávají všemožné dětské hry.
Matky se 24 hodin musejí starat o své dítě. Samozřejmá věc, napadne jistě mnohé rodiče. Je i není. Představte si, že žijete dvacet čtyři hodin v mateřské školce. Týdny, měsíce, roky. Na omezeném prostoru, s těmi samými lidmi…
Pavle to vyšlo. Kdyby ne, musela by se o malou starat babička, tak jako to dělala první měsíc trestu. Ostatní děti by nejspíš takové "štěstí" neměly. Když už se podaří najít někoho z příbuzných, existuje vysoká pravděpodobnost, že bude také mít kriminální minulost, případně současnost.
Fotogalerie |
Stěny má Pavla vyzdobené fotografiemi blízkých, ve skříni vystavené hračky pro malou, kalendář s číslicemi. Třináct, dvanáct, jedenáct... Přesně tolik jí zbývá do propuštění. Pokud jí tedy vyjde PPčko - podmínečné propuštění. Jinak ji čeká několik dalších měsíců tady.
Ráno před sedmou vstát, připravit sebe, malou i pokoj na "sčíták". Snídaně, dopolední program, oběd a polední klid, odpolední program, večeře, spánek. Mezi tím si stihne s kolegyněmi vykouřit několik cigaret, poklábosit (okruh témat je zoufale malý), vyprat prádlo, napsat dopis. Jednou týdně vyrazí do místní kantýny, kde nakoupí věci pro sebe a malou. Jednou za měsíc ji čeká návštěva a výlet s ostatními za zdi věznice.
Život tady se odvíjí na několika stech metrech čtverečních. Na oddělení je patnáct pokojů, vytíženy jsou ze tří čtvrtin. V současnosti tu pobývá deset matek, které se starají o jedenáct dětí.
Kousek od plotu už vládne trošku drsnější realita. V areálu věznice, která byla stavěna pro nějakých 500 lidí, se nyní městná přes 800 vězeňkyň. Po osmi na cimře.
I to je pro matky motivující. Konfliktů se na jejich oddělení řeší minimum, taky proto, že každá z žádajících žen musí projít přísným výběrem. Výsledky mají téměř zázračné. Oddělením prošla za deset let existence více než stovka žen. Do věznice se po propuštění opět dostaly jen dvě. Na běžném oddělení je poměr 50:50.
