"Přišlo mi to, jako kdyby naši hráči viděli Rusy poprvé, na silného soupeře vůbec nebyli připraveni hlavně po taktické stránce," říká Petržela.
Kouč, který od ledna 2003 vedl tři a půl roku Zenit Petrohrad, zná z vlastní zkušenosti pět ruských fotbalistů, kteří proti Česku nastoupili.
"V Petrohradu jsem tehdy trénoval brankáře Malafejeva, obránce Aňukova, středopolaře Denisova a dvojici výtečných útočníků Aršavina s Keržakovem," připomněl osmapadesátiletý trenér.
Rusové byli lepší po všech stránkách
Vedle naprostého nedostatku taktiky si Petržela všiml, že ruští hráči předčili Bílkovy svěřence vlastně ve všech herních činnostech.
"Rusové hráli nejen dobře takticky, ale byli lepší i v technice, v práci s míčem. A v útočné fázi nám dávali lekci hlavně v rychlosti, s jakou naprosto přesně kombinovali. Právě tou rychlostí vnášeli do české obrany zmatek a nutili ji k chybám," říká Petržela.
Pokud jde o taktiku, tady podle Petržely ruští fotbalisté nezaváhali.
"Trenér Advocaat měl české mužstvo dokonale přečtené, což se o kouči Bílkovi rozhodně říct nedá. Například dobře věděl, že naše síla je po stranách, takže vysunutí krajní obránci Aňukov se Žirkovem odvedli podél lajn výbornou práci a tuhle naši zbraň eliminovali," pokračuje kouč.
Velmi dobře si také počínala ruská záloha.
"Zatímco u té české jsem vůbec nepochopil, co vlastně měli hrát tři záložníci ve středu pole Plašil, Rosický a Jiráček. Všichni byli pomalejší než jejich protějšky a ve srovnání se soupeřem zaostávali i v práci s míčem. Takže ruští záložníci chodili středem hřiště jak chtěli a často se pak v přečíslení řítili na naši většinou nepřipravenou a chybující obranu."
Velkou roli sehrály i soupeřovy zkušenosti
V zápase se projevil i propastný rozdíl ve zkušenosti.
"Ta zkušenost sehrála velkou roli. Zatímco v českém mužstvu je uznávaným hráčem jen Rosický, tak v ruském mužstvu je fotbalovou osobností skoro každý. A to se projevit muselo," poznamenává Petržela. "Přitom když třeba srovnáte výkony Rosického a Aršavina, byl to nebetyčný rozdíl ve prospěch ruského fotbalisty."
Další hvězdou na straně vítězů byl útočník Keržakov, který však i v ideálních střeleckých pozicích trestuhodně selhával.
"Kdyby měl Keržakov den, mohli jsme se postarat o rekordní prohru na tomhle šampionátu. Protože výsledku 7:1 by se nikdo nedivil. A aktiva z naší strany? Až na ten Pilařův gól jsme si nedokázali vypracovat ani jednu tutovou šanci!"
Petržela zároveň upozorňuje na fakt, že český tým se na evropský šampionát dostal s odřenýma ušima.
"Po baráži s Černou Horou převládla v českém fotbale a hlavně v asociaci přehnaná euforie a rychle se zapomnělo na předchozí kvalifikační trápení. Teď snad všichni optimisti vystřízlivěli, protože Rusové odhalili pravou tvář Bílkova mužstva."
Špatný začátek ještě neznamená špatný konec
Petržela však i po této úvodní blamáži Bílkova týmu nevylučuje, že by se situace nemohla otočit.
"Doufám, že nám Rusové otevřeli oči. A že na Řeky se připravíme tak, abychom na hřišti znovu nevypadali, jako když jsme právě spadli z Marsu. Vybouchnout takticky podruhé, to se snad trenéru Bílkovi nestane," věří Petržela.
"Byl to sice trapas, ale mistrovství Evropy v Anglii před šestnácti lety jsme taky začali porážkou, ale nakonec z toho bylo stříbro," připomíná na závěr.
9. června 2012 |
