Jasno o tom bylo hned zkraje, kdy v overalu lezu do bubnu, v němž se rozmělňuje a mele materiál potřebný pro výrobu dlaždic. Malým otvorem se cpu dovnitř a vím, že to nebude žádná lahoda. Vůně materiálů spolu s vlhkostí a vysokou teplotou jaksi ubírá kyslíku.
Během pár sekund jsem totálně propocený. Ujímám se kladiva, vrtačky a šperháku. Jde to stěží, horko a kluzká zaoblená podlaha bubnu mi nedává možnost zapřít se, ani pohnout se tak, jak bych potřeboval.
Musím ale přidat, je potřeba vyměnit celé gumové obložení, které totálně poničily kameny, které vevnitř všechnu hmotu melou. Není divu. Buben jede totiž nonstop po dobu desítek dní.
Dál se posouvám k míchání past, kterými se na jednotlivé dlaždice tisknou vzory. Rukama mi prochází tuna materiálu, beru pytel po pytli, házím je na ostrý hrot a vysypávám do dalšího bubnu, ve kterém se bude pasta rozmíchávat. Pak už vléváme médium z barelu: odpadne nám z něj hadice a poleje tak celou manipulační plochu. Mám pocit, že jsem na práci dostatečně zahřátý, to ale ještě nevím, co mě čeká.
Tisíc stupňů Celsia proti mně
Ve vedlejší hale mě čeká skutečné vedro. Tady totiž ční pece, v nichž z hmoty vznikají dlaždice. Ty se v nich pohybují po dlouhých, teplu odolných rolích, které je potřeba vyměnit. Dostávám podivný nástroj podobný krátkému středověkému meči, ve spodní části mi ruku obepíná nehořlavá vata. Úkol je jasný. Vyměnit role z pece za nové.
Těžká dřinaReportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve středu 25. dubna od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool. |
Vytahuji první a do obličeje mi sálá víc než tisíc stupňů. To ale není všechno, nedávám si pozor a při skládání vytažených rolí do vozíku se nad něj nahýbám. Mám pocit, že mi do obličeje startuje tryskové letadlo. Musím však pokračovat dál, rolí je potřeba vyměnit stovky, ne-li tisíce…
Když vytahuji jednu z posledních, měří odhadem okolo čtyř metrů, začíná poslední konec hořet. Tíha a sálající teplo mi nedávají jinou možnost, než ji i tak druhým koncem podat kolegovi, jemuž propaluje rukavici. Chválou a nadšením opravdu neoplýval ani on, ani šéf.
I tak jsem měl v Chlumčanech možnost postupovat od začátku výroby až k jejímu konci. Je možné, že jsem na výstupní kontrole schvaloval právě své výrobky. Byl to příjemný pocit.
Ale jen do chvíle, než šéf přivezl kontejner, ve kterém se vezly moje dlaždice. Žádná z nich neprošla přísnou automatizovanou kontrolou.
