Hned po příjezdu do města se scházím s místním jezuitským mnichem Markem Jonasem. Zajímá mě totiž také jiný názor. Jonas tvrdí, že věc se mohla stát úplně jinak. Třeba že to bylo vyřizování sporů ukrajinských organizací.
Ghetto? Ne, jen čtyři čisté domyUž při projíždění centrem Břeclavi jsem se divil, jak malebné městečko to je. Až mi bylo stydno za moje zaprášené auto, které v místní čistotě bylo jako pomyslná pěst na oko. Ani čtyři činžovní domy, kde dohromady žije celkem dvanáct romských rodin, ghetto nepřipomínají. Služebna městské policie sousedí přímo s prostorem, kamery ve třetím podlaží domu jsou zamířeny do míst, kde se Romové nejčastěji pohybují; do prostoru uprostřed půlkruhu domů. Přiznávám, že jsem čekal něco jako na severu čech. Hodně lidí před domy, nepořádek, všude děti… Ale viděl jsem pravý opak. Klid, čisto a pořádek takového rázu, že bych se styděl odhodit cigaretu. |
S Jonasem se scházím před hotelem Terezka, na místě, kde matka vyzvedla zraněného chlapce poté, co ji po svém napadení přivolal esemeskou. Mnich patří k iniciativě Nenávist není řešení, která organizovala jeden z nedělních pochodů městem.
"Nic mu nevzali, je to hodně nejasné. Možná bych nevylučoval možnost, zda někdo z ukrajinského podsvětí a tak podobně nechtěl maminku varovat nebo se pomstít. Nevím, čím mohla paní Oksana na soudě pomáhat, překládat," říká. Matka zmláceného chlapce Oksana Zhyvachivska pracuje jako soudní tlumočnice.
Situace je napjatá oboustranně. Obsluha restaurace, kde na zahrádce natáčíme rozhovor, je tak nevraživá, že mám nutkání odejít.
Niko nadžanel ko kerdža. Nikdo neví, kdo to udělal
V doprovodu mnicha vyrážíme do míst, kde žije romská komunita. Místní jsou nedůvěřiví. Jakmile vidí fotoaparát, mizí. Hovořit začnou až ve chvíli, kdy na ně promluvím romsky. Ptám se lidí, co se stalo a zda nevědí, jak se mohl konflikt odehrát.
"Niko nadžanel ko kerdža," zní nejčastější odpověď. V překladu: Nikdo neví, kdo to udělal. Na mikrofon hovořit nechtějí, bojí se o svou bezpečnost.
"Situace se tu změnila, Romové jsou naštvaní. Jsou přesvědčeni, že to ani místní Rom nebyl," říká asistent prevence kriminality Jaroslav Daniel, který v objektu taktéž bydlí.
"Bůh nerozlišuje podle barvy"Sobotní setkání Romů s představiteli města a policie, které svolala organizace IQ roma servis, probíhalo za výbušné atmosféry. "Bůh lidi nerozlišuje podle barvy, v kostele jsme všichni lidé," řekl mi místní postarší Romka dříve, než do kostela vstoupíme. Do svatostánku se vtěsnalo okolo 120 lidí. Starosta města Oldřich Ryšavý, který se snažil uklidnit situaci, ale aplaus nesklidil. Ten sklidila Romka, která starostovi vyčetla, že povolil nedělní pochod městem. V emotivním projevu se na ní projevuje frustrace. "Žijeme v době, kdy nemáme co žrát, a ještě na nás házíte takovou špínu!" vykřikuje. |
"Lidé nám nadávají. Všechny nás házejí do jednoho pytle. Sami chceme, aby byl pachatel zajištěn a pravda vyšla najevo. Kdybych měl povědomí o tom, kam vede stopa, tak bych samozřejmě policii informoval. Jezdí sem i slovenští Romové, ale většinou je známe," dodává Daniel.
Atmosféru ve městě dokresluje i doporučení základních škol, podle nějž by Romové neměli v pátek posílat děti na vyučování. Údajně proto, aby se nepřiostřily konflikty ve škole. "Už se bojím jít i do obchodu," říká mi romsky jedna z maminek, která se z něj právě s nepořízenou vrací. Údajně ji slovně napadl personál.
Přijíždí vedoucí místní pobočky organizace IQ roma servis Karolína Rejlková. "Hodně lidí skutečně děti do školy neposlalo," potvrzuje mi existenci doporučení s tím, že se ve škole i na ulici Romové setkávají s přímým rasismem.
Copak my házíme Čechy do jednoho pytle?
Dalším tématem je generalizace celého problému. Stejně jako všude jinde, i zde je stejný scénář: Romové se cítí poškozeni, majorita naopak pohoršena.
"Jsem také znechucena tím, co se stalo. Kvůli tomu, že došlo k napadení jednoho chlapce a jeden z pachatelů měl být Rom, se má dalších pět set břeclavských Romů bát? Mají se bát chodit po ulicích a cítit, že sem nepatří? To mi přijde mnohem horší, ač samozřejmě nechci snižovat, co se stalo," říká Rejlková.
Napjatou situaci potvrzují také Romové z ubytovny Pohoda. Místní správce dlouze hovoří o případech, kdy byli napadeni Romové, připomíná vraždy, nebo popálení malé Natálky. "Copak jsme házeli všechny Čechy do jednoho pytle? Taky jsme to nedělali, tak proč to dělají oni nám?" ptá se rozhořčeně.
