Fico v ČeskuVolby uklidnily atmosféru, řekl po jednání s Nečasem |
Až donedávna byl předseda levicového Směru v ČR znám zejména jako populistický politik, který nemá pro nějakou tu nadávku daleko. Fico si za své první vlády jako premiér skutečně nebral servítky. Známá je například tisková konference po jednání vlády z roku 2008, kdy novináře několika slovenských deníků označil za idioty.
Slovenskému premiérovi se tenkrát nelíbil článek deníku Pravda, že vyřizoval ve Vietnamu zakázku pro finanční skupinu J&T, která kontroluje výrobce kotlů SES Tlmače. Podnik se spolu s dalšími firmami snažil získat v zemi mnohamiliardovou zakázku.
Robert Fico
Narodil se 15. září 1964. Z rodných Topoľčan odešel studovat právnickou fakultu do Bratislavy, kde už zůstal. Od roku 1986 do poloviny 90. let působil jako expert na trestní právo v Právnickém ústavu ministerstva spravedlnosti. V letech 1994 až 2000 mimo jiné zastupoval Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Robert Fico je ženatý, s manželkou Svetlanou má syna Michala. Je znám jako náruživý amatérský fotbalista a rád jezdí na kolečkových bruslích. Zdroj: ČTK |
"Jen idiot z Nového času může napsat, že jsem jel do Vietnamu, abych naháněl pracovní síly zpátky na Slovensko, a že si nevšímám deseti procent nezaměstnaných na Slovensku," rozhořčoval se Fico. Vláda se podle něj prý tehdy naopak snažila, aby slovenští zaměstnanci nebyli ohrožováni lacinou pracovní silou z jiných zemí.
Označení idiot si vysloužili i žurnalisté z listu Hospodárské noviny. "Jen idiot může napsat, že stopa vede k Ficovi, protože lidé na Slovensku ztrácejí práci," uvedl premiér ke kritizované cestě do Vietnamu.
Jen dva roky předtím volal Fico do zpravodajství slovenské televize, aby redakci vysvětlil, co je podle něj veřejnoprávní služba. Nesouhlasil s tím, že stanice neodvysílala zprávu o jeho pracovní cestě do Itálie (více zde).
Známé je i vystoupení, kde Fico referuje, jak se nejmenovaný slovenský list snaží dostat k závěti jeho otce: "Toto je největší hyenismus. To by neudělalo ani to největší prase na světě!" rozhořčoval se tehdy před kamerami.
Se slovenskými médii nemá Fico vůbec dobrý vztah i pro ostře kritizovaný mediální zákon, který v roce 2008 podepsal prezident Gašparovič. Ten mimo jiné udával slovenským médiím povinnost otisknout reakci osoby zasažené nějakým článkem. Zákon byl zmírněn až za vlády Ivety Radičové tak, že se nyní veřejní činitelé nebo funkcionáři politických stran mohou domáhat práva na odpověď pouze z postavení soukromé osoby a nikoli z titulu funkce.
Změna role
Dlužno podotknout, že ostrá Ficova rétorika, které se po letošních volbách obávali jeho největší kritici, zatím využita nebyla. Premiér ve staronové roli zatím působí jako vyměněný. V posledním týdnu například doslova překvapil celou Evropu, když v rozhovoru pro britský deník Financial Times naznačil, že jeho země už nebude problémovým dítětem Evropy. Patřil přitom k největším kritikům vlády Ivety Radičové a jejích proevropských kroků.
"Budu velmi upřímný: Slovensko je malá země," řekl Fico. "Jsme zcela závislí na ekonomikách Německa a Francie. Chápeme, že jsme v klubu. Chápeme, že euro pro nás bylo dosud velkým úspěchem. Chápeme, že bez Evropy nejsme schopni v tomto regionu přežít. Proto chceme být v evropském programu normálním partnerem," zdůraznil Fico v rozhovoru (více čtěte zde).
Noc dlouhých nožů a jediný pozorovatel
Populista, či lidový politik?Ficovi příznivci považují předsedu Směru za lidového politika v tom nejlepším slova smyslu, navíc velmi pracovitého a houževnatého. Jeho odpůrci v něm však vidí nebezpečí pro charakter slovenské demokracie. Sociolog Fedor Gál před časem přirovnal Fica ke kontroverznímu expremiérovi Mečiarovi, jenž v 90. letech proslul značně autoritativním stylem vládnutí. 
"Robert Fico je mladší klon Vladimíra Mečiara. Je to člověk, který zvládl technologii moci a marketing. Je to velký populista a slibuje lidem, co nikdy nemůže splnit," prohlásil Gál v České televizi. Zdroj: ČTK |
Politická kariéra Roberta Fica začala už před revolucí. V roce 1987 vstoupil Fico do komunistické strany a tři roky po sametové revoluci zasedl do sněmovny za postkomunistickou Stranu demokratické levice (SDL).
Poprvé na sebe výrazněji upozornil v roce 1994 při takzvané "noci dlouhých nožů", během níž Mečiarova vládní koalice personálně ovládla státní správu. Fico tehdy jako jediný zástupce opozice zůstal sedět v parlamentním sále a sledoval počínání vítězů, připomíná ČTK.
V SDL zastával Fico nejprve post šéfa poslaneckého klubu, později byl zvolen místopředsedou strany. Po volbách v roce 1998 se SDL stala vládní stranou, avšak na Fica, navzdory jeho popularitě, nevyšlo žádné ministerské křeslo. Nakonec stranu opustil a v prosinci 1999 si založil vlastní, nazvanou Směr.
V jejím čele šel Fico do voleb v roce 2002, v nichž Směr skončil na třetím místě. Po čtyřech letech v opozici, během nichž se Směr spojil s trojicí malých levicových stran, se Fico konečně dočkal a po vítězných volbách se v létě 2006 stal předsedou vlády.
Krátká opozice
O čtyři roky později zvítězila jeho strana ve volbách opět, ovšem vládu sestavil blok středových a pravicových stran.
Opozici si však dlouho neužil. Po pádu vlády Ivety Radičové na podzim loňského roku a březnovém drtivém vítězství v předčasných volbách znovu usedl na post slovenského premiéra. Předseda Směru získal ve volbách neuvěřitelných více než 762 tisíc preferenčních hlasů, což ho jednoznačně staví do pozice nejoblíbenějšího politika země.
Jeho strana tyje ze specifického slovenského volebního systému, kdy je celá země jeden volební okrsek a pro Fica a další oblíbence ze sociálnědemokratického Směru tak mohou hlasovat lidé od Nitry až po Medzilaborce.
Tentokrát tak Fica jako premiéra jistí vláda jednobarevná a vypadá to, že jeho moc ve státě nemůže nic ohrozit. Možná i proto upustil od hrubého, ale o to efektivnějšího slovníku. Už ho nepotřebuje.
