"Tam musíš jít, když jsi teď ten kuchařský učeň," škádlily mě v redakci kolegyně. Netušily, že jsem v životě ústřice nejenže nikdy neotevíral, ale dokonce ani nejedl. A upřímně řečeno mě to ani neláká. Ale každý námět na článek se počítá, tak proč to nezkusit.
Pořadatelé nás nenechali na holičkách. V pátek v šest ráno jsem stepoval před Makrem na Černém Mostě a čekal, až si mě vyzvedne Roman Romaniuk z oddělení ryb, aby mi ukázal, jak na ústřici vyzrát a dostat se jí na tělo.
Vyfasoval jsem drátěnou rukavici, jen proto jsem skončil bez úrazu. Jeden z profesionálů ale neměl takové štěstí, pro něj závod skončil v nemocnici šitím.
Když jsem se potýkal s první z nich, měl jsem pocit, že je to mimo lidské možnosti. Když ale člověk najde tu správnou dírku, může se to podařit. Ovšem bylo mi jasné, že svým tempem se nikdy nemohu ani zdaleka přiblížit k českému rekordu, který u nás drží Václav Frič. Otevřel jich třicet za tři minuty a jednu vteřinu.
Hnusná zima, vítr a déšť
Vzorně oblečený do kuchařského rondonu jsem se v sobotu odpoledne klepal zimou na Staroměstském náměstí, kde Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu, organizátora mistrovství, registroval závodníky. To mi ještě bylo hej, vlastně jsem se podobal ostatním soutěžícím profíkům. To ale bylo asi tak jediné, co mě s nimi spojovalo.
22 fotek v galerii |
My novináři jsme vyfasovali drátěnou rukavici, abychom si nezapíchli nůž do levé ruky, kterou se ústřice při otevírání drží. Než skončilo oficiální mistrovství a začala novinářská soutěž, klepal jsem se už zimou jako ratlík a nadával si, proč jsem si vymyslel kuchařský obleček. Pod rondonem jsem měl jen tenké tričko, místo abych byl pěkně v civilní teplé bundě jako ostatní novináři.
"Tak to nedám, zvlášť s takto prokřehlýma rukama," bylo mi jasné předem. Navíc když jsem si ve startovní listině přečetl jména ostatních novinářů – většina z nich byla ze specializovaných gurmánských časopisů. A my jsme ve škole teprve u obyčejných omáček.
A podle toho jsem i dopadl: skončil jsem hluboko v závodním poli. Zato jsem ale dostal čestný diplom. Z novinářů byl nakonec první Libor Ševčík z Literárních novin, podle slov Romana Vaňka celoživotní kulinář.
Poprvé zvítězila žena
Tempo ostrých závodů bylo ďábelské, zúčastnili se i zkušení matadoři: Václav Frič i loňský vítěz Tomáš Hladík. Letošní výsledek byl ale překvapivý. Poprvé v historii zvítězila žena, Eliška Marková z restaurace Ambiente Brasiliero. Jak by jí bylo možné konkurovat? "Denně jich v práci otevřu tak dvě stě," přiznala intenzivní trénink během pracovní doby.
Jak se soutěžiloPatnáct soutěžících otevíralo ústřice typu Belon, které se sice složitěji otevírají, ale lépe chutnají než větší typ Fine de Claires. Porota hodnotila rychlost, úpravu i čistotu otevření a největší počet správně otevřených kusů. Ústřice například nesmí obsahovat kousky škeble, musí být správně odříznutá a nepoškozená. |
Rozesmátá vítězka Eliška si kovovou rukavici oblékla, proto dokončila soutěž bez zranění. "V práci ji používám také, ale jen tehdy, když dělám větší várku. Když mám jenom nějakých pět šest kousků, jsem líná ji navlékat," přiznala se.
Že se to nemusí vyplatit, dokázali hned dva ze soutěžících, které pořadatelé odvezli do nemocnice na šití. "Z Nemocnice na Františku mi hlásí, že tam mají čtyři zraněné maratonce a dva pořezané otvírače ústřic," hlásil Roman Vaněk plnému Staroměstskému náměstí, které přišlo povzbuzovat závodníky.
Přihlížející mohli ústřice i ochutnat. Všechny otevřené lastury se na tácech roznášely mezi diváky. Na skromném hloučku zájemců ale bylo vidět, že u nás zatím nejsme na takovou exotiku zvyklí.
Vítězka bude Česko reprezentovat na světovém mistrovství, které se pravidelně koná v Irsku ve městě Galway. Letos to bude od 28. do 30. září.
