VIDEO: Šišlající Áda Větvička a Pepik Hnátek čtou Okresní přebor

  • 7
Čtyři vulgarity na pět minut. To byl limit, který nesměli tvůrci seriálu Okresní přebor překročit. V navazujícím filmu s podtitulem Poslední zápas Pepika Hnátka už se na nikoho ohlížet nemuseli. Jako vlaštovky létají sprostá slova i ve stejnojmenné filmové knize. Mají ale prý lyrickou kvalitu.

Snímek o svérázném trenérovi okresního mužstva Slavoj Houslice vstoupí do kin už ve čtvrtek a zatím sklidil vesměs pozitivní kritiky. Kniha Okresní Přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka, která je beletrizovaným scénářem režiséra Jana Prušinovského, filmový příběh rozšiřuje.

Na úterní autogramiádě v pražském knihkupectví Luxor spoluautor útlé knížky Petr Kolečko vysvětluje, že se čtenáři dostanou členům mančaftu pod kůži. "Měli jsme možnost víc se podívat do nitra postav, do jejich minulosti a jejich motivací," říká mladý dramatik, který za svou hru Láska vole získal cenu Evalda Schorma.

Oproti seriálu obsahuje film a tedy i kniha vážnější podtóny. "Zatímco seriál představuje šestnáct krátkých epizod, tohle je větší příběh, tam už se musí řešit něco zásadnějšího, než že někdo ukradne traktůrek nebo že se zblázní navigace," říká režisér Jan Prušinovský.

Autogramiáda knihy Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka

Autorské duo pracovalo na přepisu čtrnáct dní. Kdo čeká historku o dvou týdnech tvůrčího sršení kdesi na chatě s fotbalem a pivem, bude zklamán. "My jsme byli každý doma, jsme tak zvyklí pracovat, posíláme si texty přes skype a komentujeme si to, ale nejsme dohromady fyzicky."

Od prvních řádků praští do očí styl, který autoři zvolili. Kniha je psána hovorovou češtinou a pro ostřejší výraz její hrdinové opravdu nejdou daleko. Podle Prušinovského vypravěč podává příběh, jako by byl jednou z postav. "Nemyslím si, že by to bylo zas tak specifické, vždyť to přece známe, bavíme se tak v hospodě a říkáme si tou řečí historky," obhajuje slohovou jadrnost Prušinovský.  

Petr Kolečko souhlasí a dodává: "Jak u seriálu, tak u knížky se snažíme o autenticitu a prostě to tam patří." Na otázku, jestli se autoři snažili přiblížit třeba poetice Jaroslava Haška nebo Petra Šabacha, Kolečko odpovídá: "Honza má určitě kořeny v české tvorbě. Já mám třeba rád Bukowského v radikálnějších pasážích, kdy ty věci jdou do razantní tečky, která to uzemní. Na to jsme ale nemysleli a spíš nás zajímalo, jestli jsme schopni tu knihu napsat. Myslím, že výsledek není ostuda."

Byť po úspěšném seriálu údajně ožilo několik zaniklých fotbalových družstev, je podle režiséra seriál, film i kniha ohlédnutím za minulostí, která už neexistuje. "Je tam určitá nostalgie za dobou, kterou jsem zažil jako dítě, a ta doba už nefunguje. Takoví lidé jako je Hnátek na vesnici tehdy hodně byli a dneska už nejsou."