V Líních u Plzně, kde je "ubytováno" na čtyři sta kusů dobytka, na mě čeká nejprve rozvoz čisté podestýlky a už při něm se dopustím excelentního "pražského entrée". Mým úkolem je rozprostřít slámu, kterou do zastřešeného výběhu vyplivuje posuvný pás z přívěsu traktoru. Jde mi to ale pomalu a navíc mě najednou pás zasypává obrovskou haldou jako lavinou.
Nu ano, padám do hnoje k pobavení všech včetně přítomných krav.
Do dalších dílů pracovního kolečka proto postupuji lehce zlomený. Nemám ale čas litovat se, nejprve naházím snad několik tun krmiva do řezačky, potom mě čeká velká výzva v podobě dojení.
Lezu pod krávy do díry podobné té v autoservisech, kolem mě jsou dojicí mašiny a displej vedle displeje. Nejprve beru do ruky věc podobnou nemocničnímu bažantovi, do níž zasouvám každý kravský struk. Je to prý dezinfekce, vzápětí ji otřu papírovým ubrouskem.
Pak už mi do rukou sjíždí věc podobná chobotnici, která má na každém chapadle jednu podtlakovou "násadku". Ta se přicucne na struk a střídáním podtlaků vysává mléko. Jedna dojnice denně dodá až padesát sedm litrů.
Těžká dřinaReportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve středu 21. března od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool. |
Za pár minut mají všechny krávy svou chvíli za sebou a mě čeká uklízení čekárny, tedy prostoru, kde krávy netrpělivě přešlapují, než se k dojení dostanou. Asi netřeba popisovat, jak takový prostor vypadá. Kravská stolice je po otelení poměrně řídká, proto dostávám obrovskou stěrku a po kotníky v exkrementech shrabávám odpad místečko po místečku ve směru k odtokovému kanálu do jímek. Stihnu zašpinit sebe i kameramana, po půl hodině je však čisto.
Část nadojeného mléka směřuje na výkup, část do pasteru. Zpracované mléko pak automobily rozvážejí do domácností nebo do automatů na Plzeňsku, které odjíždím vyčistit a doplnit.
"Jezeďácký" lubrikant
Moje další štace je o poznání horší. Oč jde, tuším, už když si mám navléknout dlouhou igelitovou rukavici, která končí u ramenního kloubu. Ano, inseminace.
A začíná to snad nejhůře, jak jen mohlo. "Vezmi ze země lejno a potři si tím rukavici," nakazuje mi šéf. Když to splním, je už mým cílem kravské rektum. Kráva se kupodivu ani nehne, sunu tedy ruku pořád dál. Zastavuji se o loketní kloub. Mám zjistit, zda je jalovice způsobilá na inseminaci. Je. Když ruku vysunuji, vychází z krávy divný zvuk a snad deset kilo výkalů. Parádní disciplína.
Při samotné inseminaci přidržuji krávě ocas, protože jím kráva údajně inseminátorům často ublíží. Inseminační technik začíná proces umělého oplodnění stejně jako já, jen druhou rukou navíc zavádí do děložního čípku odebrané sperma.
Přivedl jsem na svět tele
Když se proces povede a kráva se otelí, čeká zaměstnance další práce, porod, a k jednomu se nakonec dostanu i já. Mám se chopit obrovské věci ve tvaru písmene "T", která má na své delší straně jakousi drezínu a svou kratší stranou je opřená o zadní část nastávající matky.
Veterinář naváže na nohy telete provázky a uchytí je na kliku, s níž potom rychle točí a postupně posouvá tele směrem ven. Dostávám pokyn, ať konec této porodní vychytávky tlačím co nejníže. V tu chvíli mi stéká do rukávů směs krve, plodové vody a dalších tělních tekutin.
Porod mám však přímo před očima, nejdříve vycházejí kopyta, poté hlava a za krátkou chvíli sebou tele plácne o zem. Je to "kluk". Váží tak padesát kilo a měří přes metr.
Z kravína odjíždím s totálně urvanými zády, páchnoucí a špinavý. A s tím, že i na moje dnešní pracoviště přijela Těžká dřina právem. Je to makačka.
