Jak těžké je pořídit a ze Sýrie ven dostat; záznamy, které zachycují protesty proti režimu? "Učíme se za pochodu," říká Záhir, který pomáhá síti občanských žurnalistů.
Chlapec na videosnímku má zakrvácený obličej. Zdá se být v šoku. Lidé, kteří se o něj starají, vzrušeně diskutují, jak a kde ho nechat ošetřit. Kolem právě probíhá demonstrace proti syrskému diktátorovi Bašáru Asadovi... "Schválně, jestli uhádneš, kdo je na tom videu," chlubí se Záhir. Jasně, že vím. Je to on sám. "Byla to první demonstrace ve městě. Dostal jsem kamenem od Bašárových lidí," vzpomíná rodák ze syrského města Latákija před notebookem, který se stal jeho zbraní. Revoluční zbraní. Sedíme v jedné z tisíců kaváren tureckého Istanbulu, kolem se míhají trhovci narážející do ospalých zevlounů.
Blíží se poledne a slunce se snaží. Klidný istanbulský zmatek kolem protiřečí nervózním záběrům ze sousední Sýrie, kde den co den umírají lidé jen proto, že vzdorují totalitnímu režimu. "Někteří lidé tehdy v Latákiji říkali: Vemte ho do nemocnice! Další moudře předpokládali, že by si tam pro mě přišli tajní, tak mě ošetřili jen na místě," vysvětluje chlapec, který si nepřál sdělit pravé jméno. Bojí se, že by mohli trpět příbuzní, kteří zůstali v Sýrii. A přidává příhodu o příteli ze školy, kterého tajní s pomocí některých lékařů v nemocnici mučili. Podle řady svědectví běžná praxe.
Občané, buďte žurnalisté!
Záhir není sám, kdo proti syrskému režimu bojuje s notebookem či mobilním telefonem. "Předtím, než začala revoluce, jsme toho o médiích věděli hodně málo, nebo spíš vůbec nic. Reportéry jsme se stali tak nějak přes noc," říká. Je vidět, že s notebookem umí. Přesto tvrdí, že Syřané obecně nevynikají ve schopnosti pracovat s moderními informačními technologiemi. Nikdo je v tom prý nepodporoval. Neboť režim tušil, odkud mu hrozí nebezpečí.
Rok protestů v SýriiSyrská opozice protestuje proti režimu Bašára Asada od loňského března. Mezinárodní společenství se marně snaží přimět obě strany konfliktu k příměří, aby mohla být civilistům poskytnuta humanitární pomoc. Komise, která prováděla v Sýrii šetření pro Radu OSN pro lidská práva, konstatovala, že syrská vláda naprosto selhala při ochraně civilistů. Armáda se podle její zprávy dopouští zločinů proti lidskosti, když zabíjí civilisty a ostřeluje obytné čtvrti měst. Syrská opozice požádala Egypt, aby uzavřel Suezský průplav pro lodě se zbraněmi určenými Damašku. Žádá také Rusko o pomoc s humanitárními konvoji a trvá na tom, že "jediné řešení pro Sýrii je vojenská intervence, o které svět prozatím odmítal hovořit". |
"Média jsou v Sýrii přísně kontrolována, nezávislá jsou zakázaná. Tajné služby odjakživa sledujou web, internetové kavárny nebyly dobře připojené. Slušný přístup na síť z domova mají jen rodiny prověřené režimem," pokračuje Záhir. Proto také teď, v turecké emigraci, pracuje pro síť tzv. občanských žurnalistů (angličtina má pro jejich činnost označení "citizen journalism").
Jde, zjednodušeně řečeno, o kohokoliv, kdo má odvahu zachytit dění kolem sebe. Plus přístroj, který to umí. Stačí mobilní telefon, který dokáže nahrát videozáznam. Nebo alespoň pořídit snímek. Nejen v Sýrii, ale během celého tzv. arabského jara sehrála technologie unikátní roli.
Mimochodem, i íránští revolucionáři z roku 1979 získávali stoupence tím, že do země pašovali (tehdy na magnetofonových páskách) kázání duchovních, kteří vyzývali ke svržení šáhova režimu. Smutnou ironií dějin je, že vítězní teokraté v současnosti média nevybíravě cenzurují a s pomocí internetu odhalují opozičníky. Doba a s ní prostředky se mění. Mladí arabští rebelové mají k dispozici společenské sítě, které využívají jak coby dokumentaristé, tak organizátoři protestů. Blogeři se stali reportéry i komentátory událostí. Kde nejsou nezávislí profesionální žurnalisté, nastupují ti občanští. Hlavně proto, aby nevítězila režimní propaganda. Na tu totalitní Sýrie spoléhá: proto do země prakticky nepouští zahraniční novináře. A když ano, vybaví je dozorem, který zařídí, aby žurnalista viděl jen úřady schválená místa.
Otázkou je, zda v tomto století lze udržet celou zemi v informačním vakuu. Byl jsem svědkem toho, jak padající egyptský autokrat Husní Mubarak i libyjský diktátor Muammar Kaddáfí zablokovali většinu mobilních sítí stejně jako internet. Nakonec oba prohráli. O izolaci své říše se teď snaží i Bašár Asad. "Když ale vypnou internet úplně, mají problémy i jejich lidé. Stěžují si podniky, letiště, úřady. Snaží se proto připojení k webu maximálně zpomalit," míní Záhirův druh, který v Sýrii sám natáčel demonstrace.
Programátoři s vousy i bez
"Naši zahraniční příznivci nám pořizují satelity. Když je ale u někoho policajti najdou, má to skoro jistý," pokračuje s charakteristickým pohybem ruky kopírujícím hrdlo. Jisté je, že i zahraniční novináři disponující vízem mají do Asadovy říše zakázáno přivézt satelit.
"Slyšel jsem ale i o programátorech, co se snaží vymyslet software, který by tajný obešel," dodává Záhirův přítel ze severovýchodu země. Spíše než Asadovy policisty se tito syrští i zahraniční nadšenci pokoušejí obelstít íránské specialisty: vousatí členové elitních Revolučních gard prý přispěchali Asadovi na pomoc se softwarem, který ovládá syrský internet.
Proslýchá se také, že arabské (i syrské) občanské žurnalisty vybavila příslušnými mobily s možností videozáznamu televize al-Džazíra, ba snad i stanice al-Arabíja. Proto je diktátoři tolik nenávidí: nejen pro jejich obsah. Funguje však prý i ta nejprostší cesta. Pašeráci a uprchlíci ze Sýrie prostě obrazové svědectví přenášejí s sebou přes hranice. Jakkoli se diktátoři snaží získat technologie na svoji stranu, tyto zatím pomáhají spíše zle potírané opozici. Což je dobrá zpráva.
26. dubna 2011 |
