Z filmografieValčík pro milion |
"Ano, bohužel mohu potvrdit tuto smutnou zprávu, že Bronislav Poloczek zemřel v časných ranních hodinách. Nemáme ovšem svolení příbuzných poskytovat jakékoliv další informace," řekl iDNES.cz mluvčí Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Lukáš Matýsek s tím, že herec byl hospitalizovaný na III. interní kardiologické klinice.
Rodák z Horní Suché začínal v divadle v Českém Těšíně, poté studoval brněnskou JAMU. Na prknech začínal jako kulisák a v prvních letech působil v Uherském Hradišti, Mladé Boleslavi i Pardubicích.
"Tehdy vystřídal Karla Pospíšila. Ve většině her jsem s ním spolupracoval. Hrál převážně komediální role, ale i charakterní, v nich byl také výborný. V Gorkého Posledních, kde hrál s Aljou (Alexanderem) Gsöllhoferem a dalšími. Právě s Aljou udržovali spolu s Jardou Somešem kamarádský vztah. V roce 1968 nastudovali v režii Jirky Císlera Těžkou Barboru a Nedozpívaný hit, a to byla hra hodně politická proti okupaci sovětskými vojsky. Pak museli všichni za normalizace odejít. Naštěstí tenkrát chytil angažmá do Ypsilonky do Liberce," vzpomíná na Poloczka dlouholetý inspicient Východočeského divadla v Pardubicích Jindřich Kratochvíl. Ten s tamní scénou spolupracuje od roku 1961 a dobře si vybavuje, jak herec o pět let později nastoupil do ansámblu společně s další absolventkou JAMU Věrou Galatíkovou. Zůstal tam osm let.
Zpráva o jeho smrti Kratochvíla zarmoutila i proto, že spolu udržovali písemný kontakt, psali si třeba k Vánocům. "Byl to výborný kluk a fandil pardubickému fotbalu. Chodil s klukama trénovat, ještě když hráli ligu, chodil si s nima zaběhat," dodal.
Bronislav Poloczek |
S libereckým Studiem Ypsilon se Poloczek nakonec dostal do Prahy. Od roku 1988 působil v souboru činohry Národního divadla, kde ztvárnil na čtyři desítky rolí.
Ačkoliv měl ve svém repertoáru výjimečné postavy – Molièrova Tartuffa, Dantona v Büchnerově Dantonově smrti, Shakespearova Falstaffa, Alfréda Doolittla v Shawově Pygmalionu či Josefa v Turriniho hře Josef a Marie, za nějž byl nominován na Cenu Thálie 2006, diváci ho znají především z televizní obrazovky.
Po debutu v romantickém filmu Valčík pro milion často oblékal uniformy v nejrůznějších krimi filmech (Smrt na černo nebo Past na kachnu), patrně tu nejznámější roli měl ve Švandrlíkových Černých baronech.
Poloczek má ve své filmografii víc než 80 titulů, bohatá je především její seriálová část. Herec účinkoval v Arabele, Rumburakovi, Létajícím Čestmírovi. Dospělí ho znají ze sérií "ze života" – Život na zámku a Vyprávěj. Nova ho obsadila do populární Hospody, kde mu pivo čepoval Petr Nárožný a jeho parťáky "v boji" byli Jiří Menzel, Jan Kanyza či Ladislav Potměšil. Zahrál si i v nekonečné Ulici.
Naposledy se před kameru postavil pod vedením Václava Vorlíčka v pokračování Saxány s podtitulem Lexikon kouzel. "Měl jsem ho velmi rád, často jsem s ním spolupracoval. Pro jistý typ rolí byl ideální, i když v poslední době už na něm byly znát zdravotní potíže a psychicky ho zdeptala smrt jeho manželky. Ale vždycky podotkl něco vtipného a pokaždé bylo příjemné s ním pracovat," reagoval režisér na ztrátu blízkého kolegy.
"Poslední rozloučení proběhne za účasti veřejnosti v pátek 23. března
ve 14 hodin ve Velké obřadní síni v Krematoriu Strašnice," uvedl mluvčí činohry Národního divadla Tomáš Staněk.
