Start filmu o návratu v čase opravdu naplňuje ta nejčernější očekávání. Středoškolského učitele Petra Kováře v podání ochotnického Filipa Blažka opouští několikátá přítelkyně. Když si rozlícená milenka (Jitka Čvančarová) balí z ne zcela srozumitelných důvodů kufr, začne ji čtyřicátník Petr stejně nepochopitelně povzbuzovat. Nevtip se sexem a zaléváním kytek hrozí více než hodinou a půl dusivého trapna.
Připočtěme televizní zpracování a žvýkačkový product placement bičující zrak diváka při každé myslitelné příležitosti a jste ochotni vsadit celoživotní úspory na to, že tenhle film bude absolutní propadák. Pak se ale stane zázrak s Jiřím Mádlem, kterému režisér Miloslav Šmídmajer prozřetelně svěřil hlavní roli.
První závan naděje přichází s učitelovými rodiči, sehraným tandemem v podání Svatopluka Skopala a Ljuby Krbové, kteří mezi sebou uzavírají sázky na to, za jak dlouho jejich jedinému potomkovi zkrachuje další vztah. Když učitel dějepisu a češtiny na pivu s kamarádem zjišťuje, že jeho srdce zaklela spolužačka Eliška ze střední školy, rozhodne se využít nabídku vědeckého týmu Petra Nárožného a vydá se získat srdce své lásky přenosem do svého alter ega z roku 1989.
Tady se sluší poznamenat, že mučivé scény s teleportem a laboratoří, která vypadá asi stejně futuristicky jako první díly Star Treku, trvají opravdu jen okamžik. Když blikající stroboskop přenese čtyřicetileté vědomí Petra do minulosti, začíná film, který stojí za to.
Jiří Mádl procitnuvší v komickém pyžamu s pruhy baví od první chvíle, kdy potkává omládlé rodiče a přimrazeně stojí před zrcadlem a zkoumá svůj teenagerovský zjev. Dostáváme se do říše čisté nostalgie, v ulicích malého města (natáčelo se v Litoměřicích) parkují škodovky sto dvacítky, v trafice je k dostání Dikobraz a Rudé právo.
A staré pořádky vládnou i ve škole, kde Petr propadá z matematiky, nemůže si vzpomenout na ruská slovíčka a pochopitelně exceluje v literatuře. Stinné stránky režimu se omezují na slovní přestřelky s profesorem občanské výchovy, který striktně drží socialistickou linii. Právě hlášky ze školních lavic patří k momentům, kdy se publikum v kině otřásá smíchem nejsilněji.
Z filmu Probudím se včera |
Své znalosti žák z budoucnosti vytěžuje až do dna. Osmnáctiletý Petr předpovídá revoluci a glosuje budoucnost svých spolužáků (prodavačka, hovnocucář) i tu svou (život plný divných vztahů). Kromě toho ale využívá svého know-how k oslnění své lásky Elišky (Eva Josefíková), kterou ohromuje vynálezem nástěnkového Facebooku a táborákovou verzí písně od Chinaski.
Probudím se včera nebudí v divákovi libé pocity jen chytrou interakcí mezi minulostí a budoucností. Milostné karamboly nemotorného svůdce a krásné černovlásky vyvolávají přiblblý úsměv hlavně díky dobře natočenému příběhu o kráse dospívání. To je kombinace, která si své diváky určitě najde a nebude jich málo. Odfláknutému začátku a stejně mizernému konci navzdory.