Úchvatné nádraží vypadá jako pták. Postavili je pro linky TGV

  • 15
Satolas, letiště i nádraží, leží dvacet kilometrů od Lyonu. Francouzské dráhy, které se rozhodly prodloužit první linku TGV Paříž – Lyon až do Valence, totiž nechtěly, aby se vlak jezdící rychlostí 300 km za hodinu zbytečně zdržoval při průjezdu Lyonem.

A tak se postavilo nádraží mimo město. Navíc chtěl region získat nějakou architektonickou dominantu. V roce 1989 se vyhlásil konkurz, v roce 1994 bylo nádraží hotové. Stavba přišla na 750 milionů franků.

Příběh nádraží, které připomíná tělo ptáka, je tématem další epizody francouzského seriálu o nejlepších evropských stavbách Satolas – TGV, monument uprostřed krajiny (ČT2 v sobotu 3. března 13:55).

Toužili po místní Eiffelovce

Přání francouzských drah vyhovovalo i regionu, kterému chyběla místní dominanta, něco takového jako Eiffelova věž, jež je symbolem Paříže.

Konkurz vyhrál tehdy mladý španělský architekt Santiago Calatrava, dnes proslulý desítkami mostů v celé Evropě. V Satolas mu jeho zaměření hodně pomohlo, hala překlenuje trať právě jako most.

Santiago Calatrava Valls

*1951
Narodil se v Benimametu nedaleko Valencie ve Španělsku, vystudoval architekturu (Escuela Technica Superior de Arquitectura) v Barceloně a poté statiku konstrukcí na ETH (Eidgenossische Technische Hochschule) v Curychu, kde také žije.

Postavil desítky mostů, věnuje se převážně strukturálním architektonickým projektům. Získal čestný doktorát univerzity ve Valencii, v Seville a Heriot-Watt University v Edinburghu ve Skotsku. Je čestným členem Britské asociace architektů a Německé federace architektů.

Monumentální budova, přezdívaná ptáče, má svůj základ v sochařském díle, které Calatrava vytvořil několik let předtím. Hala, jež vypadá jako pták v pohybu, je 120 metrů dlouhá, vysoká 40 metrů, rozpětí "křídel" je 100 metrů.

To vše představuje šest set příček ze 120 tun oceli, pouhé dvě jsou vertikální! Po stranách jsou pak nástupiště dlouhá 400 metrů, krytá lehkou střechou.

Prostor jako luxus

Uvnitř nádraží nenajdete žádné obvyklé věci, kterými bývají nádraží přeplněna. Calatrava trval na tom, aby hala zůstala prázdná, aby mohl nabídnout cestujícím jediným luxus, a to prostor.

Rozpětí "křídel" je 100 metrů.

Jediným mobiliářem je několik lavic, sloupky s automaty na jízdenky a tabule s odjezdy vlaků. Do prostoru haly pronikají pouze dvě přečnívající terasy určené pro budoucí nádražní kavárny a restaurace. Jenže pro koho?

Původní idea moc nevyšla. Pouze 1,5 procenta cestujících přijíždí na letiště u Lyonu vlakem TGV. V Satolas chybí propojení s regionální železniční sítí a také letecké spojení s Amerikou a Asií. Spojení vzduch – koleje, tedy jádro projektu, se dosud nezdařilo, tvrdí se v dokumentu.

 Několik let po zahájení provozu dostalo nádraží (stejně jako letiště) jméno po slavném spisovateli: Gare de Saint-Exupéry TGV.

Na konstrukci se opakuje motiv písmene V.

V hale najdete minimum věcí, často chybějí i cestující...

Unikátní stavba se stala místem, kam hlavně o víkendu přijíždějí návštěvníci podívat se na zajímavou architekturu. Už skoro dvacet let...