Vila Tugendhat začíná další etapu své existence. Podívejte se

Jedna ze čtyř nejoceňovanějších vil světa se po dvouleté rekonstrukci za víc než 165 milionů korun opět otevřela návštěvníkům. Jako jediná moderní stavba v České republice je vila Tugendhat zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Výjimečné postavení vily je dáno řadou okolností. Její autor, německý architekt Mies van der Rohe, dostal v roce 1928 od investorů volnou ruku včetně financí. Stavba přišla na neuvěřitelných pět milionů korun, za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů.

Na rekonstrukci se podílela i řada českých firem, architektů i designérů, zda vydrží 80 let, jak doufal při otevření stavbyvedoucí Milan Malásek, si ovšem bude nutné počkat. 

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Díky dostatku peněz se tu však mohly použít unikátní technologie a moderní materiály. Dodnes architekti napodobují zejména propojení zahrady a interiéru. Výjimečnost vily ovlivnil i další, bohužel smutný fakt: většina staveb Miese van der Roheho, který je pokládán za jednoho z tvůrců moderní architektury 20. století, byla zničena.

Právě vila Tugendhat a jeho německý pavilon v Barceloně (1929) jsou přitom pokládány za jeho nejlepší předválečná díla.

Pro Brno má vila obrovský význam. "Praha má své baroko, ale v Brně jsou nejkvalitnější památky z 19. a 20. století, proto tato stavba pro město tolik znamená," vysvětluje architektka Iveta Černá, která se o stavbu řadu let stará.

Vila Tugendhat představovala nejen unikátní architektonické řešení, ale i její vnitřní moderní vybavení bylo navrženo do posledního detailu tak, aby korespondovalo jak se stavbou, tak se způsobem života majitelů.

Červené chaise longue v obývacím pokoji s výhledem do zahrady

Jeden příklad za všechny: Greta Tugendhatová si ráda četla u prosklené čelní stěny, proto byly v podlaze u oken nachystány zásuvky pro lampy. Ve vile  nesměly být zejména na přání Fritze Tugendhata žádné zbytečné ozdoby, těch si prý "užil" dost v bytě svých rodičů.

Dodnes se také vyrábějí některé kusy nábytku, které van der Rohe navrhl právě pro vilu Tugendhat.

Osudy poznamenané válkou

Stavba vily, která začala v roce 1929 (návrh na ni předložil architekt na silvestra roku 1928), byla dokončena v roce 1930, pouhých 14 měsíců po vykopání základů.

Majitelé si však své moderní bydlení dlouho neužili, museli ho opustit po osmi letech, aby si zachránili život. Bratři Eislerové, kteří vilu stavěli (stejně jako další brněnský architektonický skvost, funkcionalistickou vilu Stiassny), nevěřili varovným zprávám. Válku nepřežili.

Onyx na stěnu v obývacím pokoji nechal architekt Ludwig Miese van der Rohe dovézt až z Maroka.

Terasa zrekonstruované funkcionalistické vily Tugendhat nabízí krásný výhled na Brno.

Zavražděný byl však i Löw-Beer, otec Grety Tugendhatové. Nestihl odjet a 15. březen 1939 zastihl velkého textilního průmyslníka ještě v Brně. Našli ho zastřeleného za Brnem, dodnes se neví, kdo byl vrahem. Zda někdo, koho uplatil, aby mu pomohl získat falešné doklady, aby mohl odjet, nebo někdo, kdo očekával, že bude mít u sebe velkou částku peněz...

Přitom nebýt jeho, vila by nevznikla. Právě on totiž daroval dceři velkou parcelu, v jejíž dolní části stál jeho činžovní dům a která končila až v ulici Černopolní. Především z peněz Löw-Beerových se pak hradily náklady na stavbu.

V horním patře, ze kterého vede východ do ulice Černopolní, Tugendhatovi spali. Měli zde ložnice děti i rodiče.

Co zažila vila Tugendhat

• 1928 – setkání Tugendhatových s architektem Miesem van der Rohem, 31. 12. jim architekt předkládá návrh
• 1929 – zahájení stavby firmou bratrů Eislerových
• 1930 – stěhování v prosinci do vily
• 1938 – rodina emigruje do Švýcarska, odváží i část vybavení
• 1939 – obsazuje ji gestapo, část vybavení (např. stěna z makasaru) je odvezena do sídla gestapa, dnes menza brněnské právnické fakulty, kde byla nalezena historikem umění Miroslavem Ambrozem
• 1942 – stává se majetkem Německé říše
• 1945 – obsazení domu jezdeckým oddílem maršála Malinovského, který si v ní zřídil konírnu a vilu devastuje
• 1945 až 1950 – ve vile sídlí taneční škola Karly Hladké
• 1950 – je zestátněna a přechází pod Státní ústav léčebného tělocviku
• 1955 – slouží jako rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře
• 1963 – vila Tugendhat je prohlášena památkou
• 1981 až 1985 – probíhá částečná rekonstrukce, je zničena jediná zachovaná velká okenní tabule
• 1985 až 1993 – slouží jako reprezentativní a ubytovací zařízení města
• 1992 – je zde uzavřena dohoda o rozdělení Československa Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem 
• 1994 – přechází do majetku města a pod správu Muzea města Brna, je zpřístupněna veřejnosti
• 1995 – je prohlášena za národní kulturní památku
• 2001 – je zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO
• 2004 až 2006 – konkurz na rekonstrukci vyhrává firma Omnia, výsledek označí tým architektů okolo Jana Sapáka za zmanipulovaný, Krajský soud v Brně mu dá za pravdu
• 2006 až 2007 – potomci rodiny Tugendhat žádají o navrácení vily, chtějí ji opravit na vlastní náklady, město odmítá
• 2008 – Nejvyšší správní soud potvrdí nezákonnost konkurzu, antimonopolní úřad jej označí za zmanipulovaný a  výsledek ruší
• 2009 – Město Brno chce vítězný projekt realizovat, nakonec rekonstrukci opravdu provede firma Omnia, aby vila dále nechátrala, to vše i na základě jednání Mezinárodní odborné konference, která v Brně proběhla. Projekt se průběžně upravoval.
• 2010 – začíná rekonstrukce
• 2012 – 29. 2. vila Tugendhat se slavnostně otvírá