Poslechněte si, jak vrzaly kobylky dinosaurům před 165 miliony lety

  • 12
Britským vědcům se podařilo díky velmi dobře zachovanému exempláři "prakobylky" zrekonstruovat zvuk, jak samečci tohoto hmyzu z dob dinosaurů lákaly samičky.

Cestovat na vlnách fantazie za dinosaury je zase o něco jednoduší. Stačí si pustit video u článku a zavřít oči. To, co uslyšíte, by měl být zvuk nočního druhohorního lesa.

Jistě, musíte mít dost bujnou fantazii, abyste si dokázali představit, že nejste ve vymrzlé Střední Evropě, ale kdesi v horké Asii. Ale jinak by váš akustický zážitek měl být velmi podobný tomu, co jste mohli zaslechnout zhruba před 165 miliony let v tropických lesích jury. Ručí za to biologové a paleontologové z univerzity v anglickém Bristolu, autoři rekonstrukce zvuku kobylek a studie v časopise PNAS, která popisuje její vznik (je dostupná z této stránky).

Oživit jurskou kobylku bylo možné díky skvělému nálezu z Číny, kde se podařilo objevit zachovaná křídla tohoto hmyzu. Měřila zhruba 7 centimetrů, takže celá kobylka nazvaná Archaboilus musicus mohla měřit kolem deseti. Důležité bylo ovšem především to, že se zachovaly i drobné detaily stavby křídel, včetně orgánů, určených k vytváření zvuku třením o sebe (tzv. stridulací).

Není to nic samozřejmého, protože některé součásti tohoto systému jsou mikroskopických rozměrů. Tvar "stridulačních orgánů" (částí používaných k vytváření zvuku) ovšem vědcům napověděl, jak mohl znít zvuk těchto zvířat.

Rekonstrukce probíhala hlavně srovnáním se současnými druhy. Vědci sestrojili model určování zvuku dnešních kobylek na základě podoby jejich křídel. Když se přesvědčili, že výsledky modelu odpovídají dnešním kobylkám, pustili se do historické rekonstrukce.

Nakonec dospěli k tomu, že zvuk tvořil jednoduchý, ale čistý tón s frekvencí 6,4 kilohertzů. Takový zvuk se zřejmě dobře nesl i na větší vzdálenost. Navíc tehdejší jurské lesy v (dnešní) severozápadní Číně byly podle dosavadních nálezů poměrně řídké a ani podrost nebyl patrně příliš hustý, takže nebránily komunikaci na dlouhou vzdálenost. Výrazný, čistý tón také zřejmě byl výhodou, pokud byl les v noci akusticky rušným místem. 

Anatomické znaky na křídlech ale nemohou vysvětlit jedno: jak často a dlouho se kobylky ozývaly. Vědci si pomohli analogií se současnými kobylkami stejné velikosti, které žijí v místech bez netopýrů. Tito létající savci v juře neexistovaly, dnes ovšem představují pro noční hmyz smrtelné nebezpečí. Kobylky se tak kvůli nim ozývají spíše na vyšších frekvencích (až dvakrát vyšší než ty jurské), které se nenesou tak daleko, a také méně často. Ve světě bez netopýrů mohlo jedno "zavrzání" kobyl trvat zhruba šedesátinu sekundy.

Mimochodem, kdo jedl "prakobylky", to nevíme. Zřejmě to jen těžko mohli být první ptáci jako Archeopteryx (nebo to byl ještě dinosaurus?), kteří lovili patrně hlavně ve dne. Spíše mohly být "prakobylky" součástí jídelníčků tehdejších nočních savců.