Jaké role vám nejvíc sedí?
Nevím, čím to je, ale pořád mi dávají roli takových těch nezávislaček a polofeťaček. Nevím, co v režisérech vyvolávám, ale ty role jsou vtipné. Všechny mají společné to, že představuji dívky, které mají sice tvrdou skořápku, ale uvnitř jsou citlivé.
A jste taková i vy?
Asi jo.
BERENIKA KOHOUTOVÁ pro iDNES.cz: FOTOGRAF: LENKA HATAŠOVÁ, MAKE-UP: MONIKA NAVRÁTILOVÁ, STYLING: MARTIN GRUTORÁD, 5.Avenue a Dyrberg/Kern.
Zvládnete nálož showbyznysu? Zákulisní šarvátky, občas podrazy. I to se děje.
Nevím, zatím mě nic takového naštěstí nepotkalo. Třeba se to začne dít, ale s tím se asi musí v branži počítat. Je to také hodně o tom, jak se člověk chová nejen ke kolegům, ale i k novinářům. Nejsem určitě typ, který by se vyhýbal rozhovorům, ani typ, který by si šíleně chránil soukromí. Do jisté míry samozřejmě ano, ale nezavírám se před jakýmkoliv typem přístupu.
Nahrála jste mi. Jste zadaná?
Jsem. /smích/ Je to krátké. Dvouměsíční známost. Je to člověk z branže, což mi hodně vyhovuje. Poslední tři vztahy byly vždy s partnerem, který je z branže a vidím v tom výhodu, že ví, co moje práce obnáší a že není vykulený z prostředí, kam se třeba každý nedostane. Samozřejmě si podle toho partnery nevybírám, ale jistou výhodu v tom vidím.
A jméno partnera sdělíte?
Řeknu jen tolik, že se jmenuje Pavel a je starší než já.
My víme, že je to Pavel Čechák. Pořád ještě současný manžel Tatiany Vilhelmové. Můžete to potvrdit?
Ano. Nebudu tvrdit, že toho člověka vůbec neznám, když naše společné fotografie byly už v asi čtyřech bulvárních plátcích.
Objevila jste se v Ordinaci v růžové zahradě i v Soukromých pastech. Co vás podle vás nejvíc zviditelnilo?
Myslím, že jsem se nejvíc dostala do povědomí diváků i lidí z branže jako "tatínkova holčička" ze Soukromých pastí. Když se film odvysílal, vypadalo to, že se nic zásadního nestalo, ale najednou mě začali více zvát na castingy. Teď jsem v Ulici, navíc začal i Život je ples na České televizi, tak je zase nějak rušno. Všichni se ozývají s prosbou o rozhovory.
Jste herečkou i zpěvačkou. Byl to cíl, který jste si v dětství dala.
Určitě.
A k čemu máte blíž, čemu byste dala přednost, když by došlo na lámání chleba?
Naplno chci dělat obojí. Ale kdybych se měla rozhodnout a někdo mě mučil, asi bych si vybrala zpěv. Bez něj si život neumím představit.
Do SuperStar nebo podobné soutěže byste se někdy přihlásila?
Ne, nikdy. Nejsem v tomto směru příliš soutěživý typ. Spíš bych se zhroutila.
Zjistil jsem, že jste už od čtyř byla součástí sboru Bambini di Praga. Jak si pamatujete tuto éru?
Moc ne, ve sboru jsem byla asi čtyři měsíce. Daleko víc mi dal určitě Dismanův rozhlasový soubor, kam jsem přešla o tři roky později. Dal mi nejen základy herecké, ale i morální. Hodně mě to bavilo.
