Vidět Daniela Craiga ve společnosti britských novinářů stojí za to. Jako by se pár kamarádů sešlo na partičku bridže: vtipkování, politika, zážitky z posledních dnů, salvy smíchu. A ani slovo o Bondovi. Agent neagent, Britové byli přes deset let zvyklí Craiga vídat hlavně v divadle a v televizi, a tak je to pro mnohé z nich pořád hlavně herec, nikoli agent 007. Craiga to těší.
ExkluzivněFincherovi "Muži" na iDNES.cz  Režisér David Fincher (vlevo) se svými hvězdami, herečkou Rooney Marou a jejím kolegou Danielem Craigem REŽISÉR: Craig není žádný manekýn, tvrdí David Fincher LISBETH: Před castingem jsem měla úkol hodně pařit, říká Rooney Mara RECENZE: Když Muži nenávidí ženy podle Finchera, je to hodně na hraně |
"Bond mi změnil život, o tom není sporu, ale to neznamená, že žiju jen jím. Jsou i jiné role, viď, Davide?" obrací se šibalsky k režiséru Davidu Fincherovi, s nímž přijel do Londýna představit jeho Muže, kteří nenávidí ženy.
Znal jste Larssonovu knihu, podle které byl film natočen?
Znal jsem první díl, a to tak, že jsem si ho od někoho půjčil na dovolené a už nevrátil. Roli ve filmu jsem ale nevzal automaticky - sám fakt, že jde o bestseller, pro mě nebyl argument. Navíc už v té době jedna adaptace Milénia existovala a také jsem věděl, že pokud půjde o velkou hollywoodskou produkci, hrozí zásahy do obsahu. Chtěl jsem proto nejdřív vidět scénář.
To rozhodlo?
Byl jsem nadšený. Scenárista přepsal knihu fantasticky, nechápu, jak dostal pět set stránek do sto padesáti, aniž by se to na výsledném dojmu nějak podepsalo, ale dokázal to. Když pak na loď přistoupil David Fincher jako režisér, nebylo o čem přemýšlet. Měl jsem jen jedno ale: zoufale málo času na přípravu.
Na roli novináře? Jak taková příprava vypadá?
No především jsem musel přibrat.
Prosím?
Propána, hlavě si to neberte osobně!
Mám to chápat tak, že novinář je ve vašich očích tlustý člověk?
Úplně hubený by být neměl. A já byl tehdy vyzáblý. Když mě na zkouškách viděla kolegyně svlečeného, zděsila se: ona je taky houžvička, ale žebra deroucí se zpod kůže u Bonda evidentně nečekala. Ale hlavně jsem nechtěl vypadat stejně jako v předchozím filmu.
Daniel Craig pro film Muži, kteří nenávidí ženy
Předpokládám, že vám nasadili proteinovou dietu nebo něco takového.
Na to právě nebyl čas. Jediné, co jsem stihl, bylo vyžrat všechnu čokoládu z hotelové ledničky. A měl jsem za úkol jíst a pít, co hrdlo ráčí - to jsem si docela užil. Režisér mi dokonce na pokoj neustále posílal sladkosti a lahve červeného.
A pak že je herecký život náročný.
Ale pro mě je všechna ta péče o tělesnou schránku noční můra. Vážně. Představte si, že po vás neustále někdo chce, abyste hubnula nebo tloustla na povel, to není nic příjemného. Zvlášť když je to narychlo. Po natáčení jsem musel kvůli další roli okamžitě zhubnout, šestnáct týdnů jsem nedělal nic jiného, než že jsem všechna ta pracně nabraná kila shazoval. Ale nebudu si stěžovat, k herecké profesi patří i tyhle věci. Jen je to nepříjemné.
Nepříjemné asi byly i ty mrazy, ve kterých jste ve Švédsku točili.
Počasí, úžasné téma. Díky za ně! (šklebí se)
Bylo horší než ve vašem rodném Chesteru?
To ani omylem. Ale mrzlo ukrutně. Občas jsme si museli dát pauzu, protože se nám od mrazu lepily rty a nemohli jsme artikulovat. Taky jsme se třásli, což není úplně žádoucí, když máte rozverně konverzovat. A mně často drkotaly zuby - režisér vám určitě rád odvypráví, jak je slyšel ve sluchátkách s odposlechem.
Většinou jsme dialogy dělali na jeden zátah, dokonce i páru vycházející z úst,
tedy jev, kvůli kterému se jinde stopne kamera, režisér prostě ignoroval. Což nám následně komplikovalo schopnost rozpoznat, jestli jsem v té které scéně kouřil, nebo jenom dýchal.
Muži, kteří nenávidí ženy |
Zajímavá zkušenost.
Málem bych zapomněl, také jsme se naučili odhadovat délku záběru podle stupně promodralosti rtů, to byl důležitý faktor. Ale paradoxně jsme se i zapotili: dotáčky totiž probíhaly v Los Angeles, kde byla tou dobou šílená vedra. Točili jsme v zimních kabátech, a když jsme skončili, vypadali jsme jako po koupeli.
Jaký je vlastně David Fincher režisér?
Milý, neskutečně milý.
Nutil vás kouřit.
To je pravda, ale cigarety jsou Larssonův výmysl, ne Davidův. Já navíc kdysi kouřil, takže jsem zas tolik netrpěl. Ale všimla jste si, jak často hrdinové v knize pijí kafe? Tohle zrealizovat, měli bychom všichni infarkt.
A není David Fincher podivín?
Člověka to při sledování jeho filmů nemůže nenapadnout. To je fakt. Ale věřte mi, je úplně normální. A skvělý. Je to jeden z těch režisérů, s nimiž se neuvěřitelně snadno spolupracuje. Navíc mě pustil do své hlavy. Přesně jsem věděl, jak myslí, jakou má vizi, co chce vytvořit. To byla velká pomoc. A v neposlední řadě jsme se hodně nasmáli, David je opravdu vtipný. U tak temného filmu, jakým jsou Muži, přitom humor obzvlášť oceníte.
Očima autorkyZklamal. Díkybohu! Přiznávám: čekala jsem, že s ním budou problémy. Že když je Bond, bude protivný a namyšlený, a navíc o Bondovi nebude chtít mluvit. Taky jsem čekala, že možná neřekne nic a že přede mnou uteče – to prý novinářům dělá celkem často. Zklamal. Díkybohu! Nevím, jestli to bylo vánočním Londýnem nebo jestli se pletly novinářské tamtamy, rozhodně Craig, který přijel na premiéru, byl přímo zosobněním ochoty a pokory. Setkání s novináři pojal vysloveně rozverně (z ostrovního humoru by mohl dávat lekce) a úsměv držel, i když už měl za sebou přes padesát televizních rozhovorů. "Nemůžu přece novinářům kazit pověst, když jsem teď jeden z nich," mrkl na mě šibalsky, když jsem mu děkovala za neunavený výkon. A protože podobně před časem reagoval i Hugh Jackman, navrhuji scenáristům: pište novinářské role, pro novináře jsou požehnáním. |
Myslíte, že se Muži povedli?
Říkal jsem to Davidovi hned, jak mi je pustil: po dlouhé době jsem měl tu čest s filmem, který je přesně tím, čím chtěl být na začátku. David měl jasnou představu a tu se podařilo naplnit. Což je vzácné: jen málokdy se stane, že se na vlastní film díváte bez pocitu, že potřebuje poupravit, změnit, že v něm zkrátka něco nefunguje. U Mužů jsem podobné nutkání neměl.
Jak se vám vlastně dívá na sebe samého?
Neznám herce, který by se rád sledoval. Chybí odstup, vnímáte se mnohem kritičtěji. S Muži to bylo jiné. Ne že bych si sám sebe vychutnával, ale dařilo se mi nesoustředit se jen na sebe a vnímat film. Chvílemi jsem dokonce úplně zapomněl, že to na plátně jsem já, a prostě jsem se jen nechal unášet dějem. Úlevné.
Mimochodem, jak vám bylo v kůži novináře?
Bavil jsem se. Ale nebylo to pro mě nic tak nového, mám mezi novináři spoustu přátel, takže jsem měl ponětí, co hraju. I když opravdu jen trochu.
Nezkusil jste si rovnou něco napsat?
Jasně, vydali mi sloupek v jednom švédském deníku. (smích) Ne, to víte, že jsem nic nenapsal, dělám jen věci, které umím.
Byla pro vás coby představitele Bonda úleva vyměnit sexy oblek za huňatý svetr?
Z jistého pohledu ano. Ale spíš jsem měl radost z toho, že mi dali zajímavou, v podstatě dost atypickou postavu.
Je těžké být Bondem?
Je i není. Už jsem si zvykl. Nepříjemní jsou paparazzi a všechna ta pozornost kolem, na druhou stranu mi to zviditelnění přineslo i role, ke kterým bych se jinak možná nedostal. Je to jen zkušenost a já do ní šel s tím, že v nejhorším prostě nevyjde. Zatím vychází, točíme nový film.
Daniel Craig a Rooney Mara ve filmu Muži, kteří nenávidí ženy
Řeknete nám o něm něco bližšího?
Víte přece, že nesmím.
Aspoň jsem to zkusila. Ostatně pamatujete si ještě na Českou republiku, kde jste před lety točil?
Samozřejmě, Karlovy Vary, jak bych mohl zapomenout. Byl to přece můj první Bond.
