Kdyby jen u zlomek vteřiny před tím, než míč opustil jeho ruku - a následně propadl obroučkou - nezazněla siréna a po ní i poslední hvizd rozhodčích. Čas Redickovi utekl rychleji, než sám doufal. Jeho tým podlehl 83:85.
"Měl jsem asi jen dvě možnosti. Buď naskočit do obránce," připomíná Redick, že kolem něj proletěl Danny Green, a proto nemohl vystřelit hned, "anebo zkusit počkat."
Zvolil tu druhou možnost. A proto si po zápase drbal hlavu: "Kdybych byl o trošičku rychlejší... Myslel jsem si, že ještě čas mám. Ale... No, stane se," zmiňuje promarněnou šanci být za hrdinu.
Zakončit jakkoli včas, je docela slušná šance, že by sedmadvacetiletý kanonýr proměnil. Vždyť právě palba z perimetru je jeho silnou - možná také jedinou - zbraní.
A stanout na čáře trestného hodu, byla by to jistota. Redick je vůbec nejlepším šestkařem v celé historii univerzitní NCAA a v letošním ročníku NBA mu patří čtvrtá pozice.
Pro tyhle kvality jej v roce 2010 chtělo získat Chicago Bulls. A pro tyto kvality Orlando, které ho před šesti lety draftovalo, nabídku velkého konkurenta dorovnalo a hráče si podrželo.
Sestřih ze zápasu Orlando - San Antonio, v závěru Redickovo zaváhání
Jakkoli byl Redick na univerzitě Duke velkou hvězdou a "nejnenáviděnějším sportovcem Ameriky" - v NBA o svou pozici spíš bojuje. V úplných začátcích zaskakoval za Granta Hilla, pak Vince Cartera, Gilberta Arenase.
Teď soupeří pro změnu s Hedem Turkoglem či Jasonem Richardsonem. A při zranění obou mohl svou šanci na základní pětku podpořit ještě víc než jen 13 předchozími body. Řečeno Redickovými slovy: No, stane se.
