Odpovídal přitom na otázku, zda nevidí posun v životní úrovni lidí ve srovnání s tím, jak žijí dnes a před 25 nebo 30 lety.
Muž, který stál v čele československé vlády v letech 1970 až 1988, v éře takzvané "normalizace" po intervenci vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, také v rozhovoru říká, že absolutně nevěřil převzetí moci disidenty.
Lubomír ŠtrougalV aparátu KSČ pracoval od roku 1948, o 10 let později už byl členem ústředního výboru. V roce 1959 začala jeho kariéra ve vládních funkcích, když byl jmenován ministrem zemědělství. V roce 1961 se stal na pět let ministrem vnitra. V letech 1968 až 1969 byl předsedou Hospodářské rady. V roce 1968 vystupoval proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Později se ale přidal k normalizačnímu režimu Gustáva Husáka. Předsedou vlády byl od roku 1970 do října 1988. Rezignoval pro rozpory s generálním tajemníkem strany Milošem Jakešem. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ. |
"O té opozici jsem věděl velice málo, respektive měl pochybnosti o tom, že tahle garnitura - mimo Dienstbiera, toho jsem pokládal za fachmana - by měla hrát nějakou úlohu opozice, která se převtělí ve vládní sílu," vzpomíná komunistický expremiér, který v lednu pokřtil knihu svých pamětí.
Muž, který ze své funkce rezignoval kvůli sporům s tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem a který se veřejně vyjadřuje jen ojediněle, zkritizoval v rozhovoru zásah na Národní třídě v roce 1989, který odstartoval politické změny v Československu. "S tím, co se stalo na Národní třídě, pochopitelně souhlasit nemůžu," prohlásil Štrougal v Týdnu.
Ještě kritičtěji se ale vyjadřuje k dění v České republice v 90. letech. "Kuponová privatizace, to bylo rozprodání za mrzkou cenu buďto zahraničním monopolům a firmám, nebo nějakým kamarádům, kteří na to neměli profesní zdatnost, takže se zavíraly ČKD, kladenská ocelárna, řada fabrik se odstavovala," vypočítává komunistický expremiér z éry před listopadem 1989.
V rozhovoru pro Týden také tvrdí, že věřil v pokračování reforem, byť pomalejší a opatrnější, i po okupaci v roce 1968 a že byl proti vylučování reformátorů z KSČ. "Žádal jsem u příslušných krajských orgánů na Slovensku i u městských orgánů v Praze, aby toho či onoho nevylučovali," tvrdí Štrougal.
Většinové rozhodnutí, že se bude vylučovat, vzniklo podle něj proti jeho vůli poté, co se z konzultací v Moskvě vrátil jiný přední komunistický funkcionář Vasil Biľak. Štrougal se hájí tím, že měl jedinou svobodnou možnost - "položit to". Tvrdí, že to neudělal proto, že věřil, že brzy musí přijít změna. Nepřišla. A v čele vlády Štrougal vydržel až do roku 1988.
5. ledna 2012 |