V pingpongu si to slávisté rozdali během kondičního soustředění v Krkonoších, kouče Františka Straku vyřadil v semifinále. V tříčlenném finále, které vzešlo z pavouka, si poradil ještě s Róbertem Cicmamen a Lukášem Jarolímem. "Sice jsem to dlouho nehrál, ale pingpong mám v ruce."
A jak vám to šlo na soustředění na běžkách?
Je to dřina, ale pro mě zpestření. Běžky mám rád. Naposled jsem na nich stál před sedmi lety. Tenkrát jsme s Petrohradem za trenéra Petržely vyrazili do Pyrenejí. A Rusové se dost divili, že jako fotbalisti budou trénovat na lyžích.
O zimních přípravách trenéra Petržely se vyprávějí legendy. Jak na to vzpomínáte?
Dřív, nejen pod Petrželou, ale obecně bylo zažité, čím je příprava v zimě tvrdší, tím je to lepší. Trénovalo se i čtyřfázově. Jenže pak někteří hráči byli zatavení, odpadali kvůli zranění. Myslím si, že tělo na takovou dřinu není stavěné.
Jako brankář jste si asi nemohl stěžovat, zátěž míváte menší než hráči do pole.
My potřebujeme spíš sílu a výbušnost. Ale taky běháme, to se nebojte.
Ve Slavii připravuje brankáře Martin Vaniak, který ještě loni za klub chytal. Jaký je trenér?
Pořád se učí, ale zároveň přináší nové věci. Nemůžu si stěžovat. Jsem rád, že tu máme zrovna Martina.
V čem je jiný, než vaši předchozí trenéři?
Vyhovuje mi i jako člověk. Pořád si nás gólmany něčím dobírá, hecuje. Taky jsme zavedli, že se scházíme hodinu před tréninkem a jdeme na hřiště dřív než ostatní. A máme třicet čtyřicet minut svůj trénink, pak až s mužstvem. Mně to prospívá, pracuje se mi s ním výborně.
Letos vám bude čtyřiatřicet, nežádáte pro sebe úlevy?
Spíš Martin se ptá, jak se cítím, co chci na tréninku dělat. Všechno konzultujeme. Jeho i naší velkou výhodou je fakt, že celý život chytal a ví, co brankář potřebuje. Rozumí tomu víc, než ten, kdo to jen nastuduje z knížek.
Je logické, že když chytal ligu takřka do jedenačtyřiceti, tak moc dobře ví, co starší gólmani potřebují.
Přesně. Už nemusím tolik trénovat. Když jsem byl mladší, musel jsem makat víc. Neměl jsem takovou figuru, struktura těla a svalů se měnila. Teď už si fyzickou kondici hlavně udržuju.
A váhu také? Když jste v létě do Slavie přišel, údajně jste měl kilogramy navíc. Je to tak?
Ne, mám pořád stejně. Měřím sto devadesát tři centimetrů a mám dvaadevadesát, třiadevadesát kilo. Ale je pravda, že jsem musel na váhu a pak mě poslali k dietologovi. Ten se po vyšetření divil, co tam vůbec dělám. Žádný přebytečný tuky nenašel.
Proč jste tedy poprvé do branky nastoupil až od čtvrtého kola?
Protože mi v Řecku, kde jsem byl v Larisse, dělali problémy s transferkartou.
S vámi ve třinácti zápasech získal tým sedmnáct bodů. Čekal jste, že to bude lepší?
V úvodu podzimu výsledky ideální nebyly. Já jsem snad zásadní chybu neudělal. Brankáři vždycky přemýšlejí, jestli to mohli chytit, jestli něco mohli udělat jinak. Nechci se hodnotit sám sebe, to není vhodné. Ale myslím si, že u mě těch výčitek moc nebylo.
V tabulce je Slavia desátá, to je pro ni málo. Jaká příčka by pro vás byla dobrá?
Říkám si, že kdybychom skončili do šestého místa, bylo by to slušné. Hlavně, by to chtělo, abychom se naučili vyhrávat. Slavia by měla vyhrávat pravidelně a ne občas.
