Nejdražší filmová dekorace: hrad postavený v 19. století pro Napoleona

  • 14
Čtyři sta let zpoždění. Asi takové měl Napoleon III., když se rozhodl v 19. století postavit si hrad se střílnami a hradbami. Netušil, že poslouží dnešním filmařům jako bájný Kamelot pro příběh o Merlinovi.

Napoleon III. koupil hrad, jehož základy byly postaveny už ve 12. století, za necelé tři tisíce franků jako ruinu. Stavba totiž doplatila na války. V roce 1617, za vlády Ludvíka XIII., se tehdejší majitel Francois-Annibal d'Estrées zapletl s těmi nepravými.

Hrad byl obléhán a dobyt. Rozkaz zněl jasně: zničit. Na kompletní demolici však nezbyly síly ani čas. Protože Napoleon III. toužil po letním sídle, architekt počítal s tím, že pro bydlení upraví jen jedinou zachovalou věž.

Hrad Pierrefonds

"Kdybychom zrestaurovali vše, celek by působil dosti smutně, zatímco přestavba věže uprostřed malebných zřícenin z ní může vytvořit příjemné obydlí," napsal tehdy císaři.

V roce 1870 však Francii porazilo Prusko a Napoleon byl svržen. Země byla zruinovaná, poslanci republiky ale přesto vydali na zvláštním zasedání pokyn uvolnit úvěry, aby se stavební práce dokončily.

"Stavbu v Pierrefonds je třeba dokončit, protože jde o dílo zásadní důležitosti pro moderní architekturu," napsali poslanci ve své zprávě. A tak se také stalo.

Jak vše dopadlo, můžete vidět ve francouzském cyklu Architektura (ČT2 v neděli 8. ledna v 15:30).

Představa architekta o středověku

Historie hradu Pierrfonds, který stojí asi 100 kilometrů severně od Paříže mezi Compiegne a Soissons v historické provincii Valois, je plná králů a válek. Když jej začal přestavovat architekt Eugène Viollet-le-Duc, hodně proto myslel na válku. Stavěl podle svých představ, hrál si na ni.

Opevněné hradby mají kolosální měřítko.

Reprezentační prostory odrážejí představu architekta o vztahu mezi objemem a výzdobou.

Eugene Viollet-le-Duc

1814–1879

Architekt a historik umění. K jeho nejvýznamnějším dílům patří restaurování středověkých budov ve Francii a vědecké práce o dějinách architektury. V roce 1840 ho Prosper Mérimée pověřil restaurováním klášterního kostela ve Vézelay.

Roku 1853 se stal dozorcem všech církevních staveb ve Francii (Inspecteur général des Edifice Diocésains). Opravoval katedrálu Notre-Dame v Paříži i Remeši a další významné stavby.

Počítal, kolik vojáků by bylo potřeba, představuje si manévry útočníků i obránců středověkého hradu. Jako kdyby nebylo 19. století... Klidně vytvoří na nádvoří schodiště k věži, které by tu ve středověku nikdy nikdo nepostavil.

Viollet-le-Duc se bavil. Umístil jezdeckou sochu Ludvíka Orleánského do středu schodiště nebo vytvořil ochoz nad oltářem, což popírá veškerá pravidla vytvořená církví. Vojáci, kteří by zde hlídali, by se tak klidně mohli zúčastnit bohoslužby a zároveň hlídat hrad.

Hrad dnes houfně navštěvují turisté, ale i filmaři.

Tato hra na válku a její výsledek přitahuje nejen spoustu turistů, ale také filmaře. K nejznámějším projektům, které zde vznikly, patří například film o Merlinovi.