Vidkun Quisling se narodil v roce 1887 v kraji Telemark, byl synem luteránského duchovního, vystudoval vojenskou akademii a stal se důstojníkem.
Ve dvacátých letech pracoval pro Společnost národů na Ukrajině, kterou postihl hladomor. V té době přijal názor, že za tuto obrovskou tragédii může komunismus. Toto zřízení začal nenávidět a považoval ho za hrozbu. Za hospodářské krize viděl v ohrožení komunismem i Norsko. Proto se rozhodl vstoupit do politiky.
V červnu 1931 poslal, už jako ministr obrany, vojsko proti stávkujícím dělníkům. Tím padla jeho ministerská sláva a později i vláda, v níž zasedal. V té době se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, který se, i pro své protibolševické postoje, stal pro Quislinga inspirací.
Podporu hledal v Berlíně
V květnu 1933 založil Nasjonal Samling - Národní sjednocení a pasoval se na jejího vůdce. Hnutí mělo podobnou strukturu i znak jako NSDAP. I ozbrojené křídlo v uniformách norští fašisté měli, od Němců se ale lišili například v tom, že nehlásali antisemitismus nebo nepřetrhali vazby s křesťanstvím. Ve volbách však s dvěma procenty strana propadla, v dalších, o tři roky později, dopadla partaj ještě hůř.
SeriálPrvní díl britského seriálu Kolaborovali s nacisty pojednávající o Quislingovi běží v pondělí 2. ledna od 20:00 na ČT2. |
Quislinga si ale všimli němečtí nacisté. V roce 1939 ho zaznamenal nacistický teoretik Alfred Rosenberg, který v něm vycítil možného spojence pro německé plány. Quisling tak měl otevřené dveře do Berlína a nakročeno k tomu, o čem snil - stát se vůdcem norského národa.
Když vypukla válka a německá ozbrojená mašina projížděla Evropou, spěchal Quisling do Berlína s návrhem na převrat v Oslu, který by ho vynesl k moci. Pak by se podle plánu Norsko, jako nezávislý stát, zavázalo ke spojenectví s Německem. Quisling začal být pro nacisty velmi zajímavý. V prosinci 1939 ho v Berlíně přijal Adolf Hitler. Quisling byl s rozhovorem zjevně velmi spokojen, poznamenal si po Norově audienci u vůdce Rosenberg. Při další schůzce Hitler slíbil Quislingovi podporu jeho plánů na převrat.
Německý blitzkrieg se ale ukázal být příliš bleskovým. Útok z 9. dubna 1940 tak byl i pro Quislinga překvapením. On však zareagoval rychle. Nechal obsadit rozhlas a prohlásil se předsedou vlády. Prohlásil, že Německo slíbilo Norsku suverenitu a on chrání zemi před invazí Britů. "Jménem lidu" pak vyzval k ukončení odporu. Hitler jeho vládu uznal, norský král, který se postavil do čela odboje, nikoliv.
Vidkun Quisling na nedatovaném snímku
Vidkun Quisling zdraví na nedatovaném snímku německého důstojníka.
Norové se nevzdali a Quisling poznal, že slib daný Hitlerovi, že dokáže sjednotit národ, nesplní. Hitler se na něj přestal spoléhat a Němci po dobytí celého Norska převzali faktickou moc do svých rukou a Norsko připojili k říši.
Quisling se jim ale dál hodil jako šéf kolaborantského kabinetu, který schvaloval německá nařízení. K ničemu jinému se zřejmě nehodil, pro svůj Nasjonal Samling dokázal sehnat jen dvacet tisíc členů, mnohem méně, než chtěl.
Jeho plány vždy selhaly, pro Němce byl jen loutkou
Nacistům se tedy musel zavděčit jinak. Vysnil si, že vytvoří legii SS. I když se v této akci znatelně angažovali Němci, podařilo se dát dohromady jen 1 200 dobrovolníků. Quisling musel skousnout to, že vojáci nepřísahali jemu, ale Hitlerovi, stejně jako ostatní příslušníci SS. Neměli ani norské uniformy. Norové se navíc na východní frontě neosvědčili a legie byla nakonec zrušena. Nacistům docházela trpělivost.
V Norsku zatím sílil odboj, množily se i výpady britských jednotek na norské území. Třetí říše musela posílit svou vojenskou přítomnost o 300 tisíc mužů. Poněkud paradoxně se Quisling v této době dočkal toho, po čem toužil. 1. února 1942 se stal premiérem, jeho tvář se dostala na poštovní známky. Faktickou vládu ale držel říšský komisař Joseph Terboven.
Němci brutálně potírali norský odboj a Quisling mučení a zabíjení přihlížel. Souhlasil i s deportací stovek norských židů, prosazoval zákon, podle nějž by Norové měli být povolávání do německé armády, mobilizoval Nory pro nucené nasazení v říši. Prosazoval popravu policejního šéfa, který odmítl trestat dvě dívky bránící se nucené práci. V době, kdy se válka vyvíjela v neprospěch Německa, byl Quisling stále zatvrzelejším spojencem nacistů.
V lednu 1945 jednal v Německu s Himmlerem, Hitlerem a dalšími nacistickými špičkami. Chtěl se pokusit vyjednat opětovnou nezávislost Norska a další spojenectví v alianci nezávislých států. Hitler odmítl. Quislingův konec se blížil, stejně jako konec nacistického impéria.
8. května 1945 se německá armáda v Norsku vzdala, válka skončila porážkou Německa. Říšský komisař Joseph Terboven spáchal sebevraždu. Quisling chtěl vyjednávat s vítězi, emisarem krále, který strávil válku v čele exilové vlády v Londýně, mu ale bylo doporučeno pouze to, aby se dobrovolně vydal policii. To Quisling udělal a následně stanul před soudem.
Po celou dobu procesu tvrdil, že se jen snažil o uchování norské nezávislosti. Za své zločiny, mezi nimi i velezradu nebo vraždy norských vlastenců, dostal jediný možný trest - trest smrti. Jeho život ukončila 24. října 1945 ráno popravčí četa. Výstřely nezastavil ani jeho poslední výkřik, že je nevinný.
