Česko je na tom ve srovnání s mnoha jinými zeměmi v kardiopéči velmi dobře, tvrdí chirurg Jan Pirk. Špatné je to podle něj například ve Velké Británii, Češi jsou výš, na úrovni Německa, Švýcarska či Skandinávie.
"Jediné, v čem pokulháváme, jsou hotelové služby a chování personálu k pacientům," říká Pirk v rozhovoru pro MF DNES.
Sám na to v IKEM má recept. "Chci, aby doktoři chodili v civilním oblečení a jen přes to bílý plášť. Celí v bílém chodí zřízenci. Když někdo jde na operaci srdce a operatér se mu jde představit a popovídat si s ním a je v obleku s kravatou, odpovídá to významu zásahu pro samotného pacienta. A on vidí, že stejný význam tomu přikládá i ten lékař," vysvětluje svůj přístup.
Odmítá ale, že by své lékaře 'cepoval'. "Jen říkám, že neděkujeme a neodcházíme. Protože takhle se medicína nedá dělat. Lékaři po promoci, to je vlastně pokračování školy, nemají žádnou právní zodpovědnost a sami nesmějí nic dělat, dokud nemají atestaci. Ve Spojených státech se této etapě v životě mladého lékaře říkalo poslední zbytek otrokářství," připomíná.
"A později, jistě, lékař má mít trojnásobek průměrného platu, ale nemá mít pracovní dobu. Už v roce 1769 řekl jeden promotor na americké medicíně: S medicínou je potíž. Té prodáte celý svůj život. A takhle to tam je a za to si ti doktoři vydobyli to postavení a svůj velký plat. Ale nemůže nikdo chtít dělat od osmi do půl čtvrté a mít trojnásobek průměrného platu. Jako proč?" ptá se Pirk.
Chirurgův pohled se diametrálně odlišuje od názorů Lékařského odborového klubu, jehož členové vytrvale bojují za vyšší platy. Ale IKEM je na odborářích poměrně nezávislý, ze dvou set lékařů je v LOK jen desítka.
"Medicína nikdy nebyla způsobem, jak vydělat hodně peněz, takže medicínu většinou dělali ti, kteří ji chtěli dělat," soudí Pirk.
