Václav Havel: exprezident, dramatik, spisovatel a držitel mnoha českých i zahraničních cen. | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Havel je podle ankety třetí největší Čech. Po Masarykovi a Karlu IV.

Podle ankety České televize z roku 2005 se Václav Havel stal po Karlu IV. a Tomáši Garrigueovi Masarykovi třetí největší osobností naší historie i současnosti. Nejvýraznější osobnost moderních dějin Česka výrazně přispěla i české kultuře, připomeňte si její literární, dramatické a filmové počiny.

Havel vyrůstal v rodině známých pražských podnikatelů-intelektuálů. Jeho dědeček Vácslav spolu s architektem Stanislavem Bechyněm vypracoval návrh secesního multifunkčního paláce Lucerna, který postupně vznikl v letech 1907 až 1921.

Trutnov 2008 - Václav Havel a Ivan Martin Jirous

Vácslav stál i u zrodu barrandovských filmových ateliérů, které se pro tuzemské i světové filmaře slavnostně otevřely 25. ledna 1933. Na projektu se podílel i Havlův strýc Miloš.

Ale právě tento fakt Václavu Havlovi znemožnil po ukončení základní školní docházky další studia. S výučním listem chemického laboranta a dokončeným gymnáziem, do kterého docházel do roku 1954 po večerech, se na vysokou školu nedostal z kádrových důvodů.

První zkušenosti s divadelním prostředím získal coby jevištní technik v Divadle ABC a Divadle Na zábradlí, přitom dálkově studoval dramaturgii na DAMU. První texty začal publikovat již ve dvaceti letech.

Spisovatel Václav Havel

od her k projevům

Základním souhrnem literárního díla Václava Havla jsou sedmidílné Spisy, které vydalo v roce 1999 nakladatelství Torst, a které obsahují veškerou Havlovu tvorbu, počínaje juvenilní poezií přes dramatické texty a eseje až po státnické projevy. V roce 2007 přibyl ke spisům osmý svazek, shrnující Havlovy texty z let 1999 - 2006 včetně vzpomínkové koláže Prosím stručně a poslední hry Odcházení.

Z filmu Občan Havel

Za své literární dílo získal Havel řadu mezinárodních cen. Naposledy převzal z rukou zakladatele Charty 77 Františka Janoucha Cenu Jaroslava Seiferta.

"Je to poměrně osamělá cena, kterou dostávám za literaturu, nikoliv za své veřejné či politické působení. Přichází v době, kdy sám usiluji o návrat k divadlu a literatuře. Proto mě to obzvlášť těší," řekl tehdy po převzetí Havel novinářům.

Dramatik Václav Havel

Více o divadelních hrách

Jednou z hlavních deviz Václava Havla coby dramatika byl fakt, že uměl těžit z každé i té nejbezvýchodnější životní situace maximum.

Ať už šlo o časy, kdy "jenom" nemohl studovat či pracovat v oboru, nebo prodělával náročné období policejních výslechů a vězení, vždy se snažil vnímat všemi smysly a své zážitky a zkušenosti přetavit do uměleckého tvaru. I proto oslovují jeho divadelní hry autentičtěji než jakékoli jiné.

Necelé dvacítce divadelních textů naposledy kralovalo Odcházení. "Hra vyrůstá z archetypálního zážitku rozkladu hodnot promítnutého do schématu vladaře, který přichází o moc a následkem toho se rozpadá i jeho dvůr. Z patolízalů jsou zrádci a naopak ti, kterými bylo pohrdáno, jsou nakonec jediní věrní," popsal dramatik.

Hra, která se v počátcích stěhovala po velkých pražských scénách, začala žít vlastním životem. Po pražské premiéře v Divadle Archa získala inscenace podobu londýskou, královehradeckou, českotěšínskou, varšavskou, bratislavskou, českobudějovickou a plzeňskou. To vše za necelých sedm měsíců.

Václav Havel a film

Občan Havel a jeho Odcházení

K filmovému řemeslu se Havel poprvé přitočil ve vrcholné éře československé kinematografie, nové vlně. Zahrál si v debutu Pavla Jiráčka s názvem Každý mladý muž (1965). Po jeho boku se objevil mimo jiné Pavel Landovský.

Kontakty s filmaři nepřerušil ani v dobách tuhé normalizace ani po revoluci. Nejtěsněji spolupracoval s Jiřím Menzelem na filmové podobě Žebrácké opery (1991). Na place se setkal i s Janem Němcem na Nočních hovorech s matkou (2001), Českým lvem za celoživotní přínos oceněný Vojtěch Jasný mu věnoval snímek Proč Havel? (1991).

Z filmu Občan Havel
Z filmu Občan Havel
Z filmu Občan Havel

Záběry z filmu Občan Havel

První, kdo mimo Havlovy nejbližší rodinné příslušníky a kolegy nahlédl do zákulisí jeho prezidentského úřadu, byla režisérská dvojice Pavel Koutecký, Miroslav Janek. Ti v dokumentu Občan Havel odhalili bývalou hlavu státu v rozčilení či podráždění.

Zachytili mimo jiné zákulisní spory s Václavem Klausem, přípravy na první prezidentský projev, loučení s první ženou Olgou, ale i svatební obřad s herečkou Dagmar Veškrnovou. Dohoda byla ovšem jasná: nic z natočeného materiálu se nesmí odvysílat, dokud Havel neopustí prezidentskou funkci.

Koutecký zaznamenal i zmatené balení věcí, které si na jaře 2003 Havel skládal do krabic. "Tady je růženec od papeže a tady... to asi patří státu, ne? To je státní pečeť, ježišmarja!" směje se ústřední postava dokumentu.

Koutecký se premiéry nedočkal. Zemřel tragickou smrtí při natáčení v roce 2006, práci po něm dokončil právě Janek.

Jako prezident účinkoval Havel dál v několika dokumentech (13. komnaty Pavla Landovského, Jiřiny Šiklové, Český Woodstock, Paní Olga) či v Kamenném mostu (1996) Tomáše Vorla, v poslední době se chystal před kameru v roli autora ve filmu Odcházení, jejž podle Havlovy stejnojmenné hry připravoval režisér Jaroslav Brabec.

Dalším plánem měla být filmová adaptace románu Mnichovský přízrak, kvůli níž v Praze sešel se svým dlouholetým přítelem Milošem Formanem a francouzským spisovatelem a autorem knihy Georgesem-Marcem Benamou.

Nejdůležitější ceny Václava Havla

1968 Velká rakouská státní cena za evropskou literaturu: udělilo Spolkové ministerstvo pro vzdělání a umění ; Vídeň, Rakousko
1979 Humanista roku: udělila "Church of Humanism" šesti čs.disidentům ; New York, USA
1986 Cena Erasma Rotterdamského: udělila nadace Erasmovy ceny; Rotterdam, Nizozemí
1989 Cena Olofa Palmeho: udělil The Olof Palme Memorial Fund; Stockholm, Švédsko
1989 Mírová cena západoněmeckého knižního velkoobchodu: udělila Nadace Mírové ceny ; Frankfurt, Německo
1990 Medaile Rady Evropy: udělila Rada Evropy; Štrasburk, Francie
1990 Mezinárodní cena Simona Bolívara: udělilo UNESCO; Paříž, Francie
1991 Cena Karla Velikého: udělila společnost pro udílení ceny; Cáchy, Německo
1997 Cena Evropské rady pro divadlo: udělila Mezinárodní asociace divadelních kritiků, Mezinárodní ústav středomořského divadla, Unie evropských divadel a festival v Avignonu; Paříž, Francie
2001 Velká cena Světové akademie kultur: udělila Světová akademie kultur ; Paříž, Francie
2002 Cena za lidská práva: udělila česká pobočka Amnesty International; Praha
2004 Cena Thálie: udělilo kolegium pro udílení ceny za celoživotní přínos divadlu; Praha
2006 Výroční cena za osobní přínos československé a české kinematografii: udělila Asociace českých filmových klubů; Uherské Hradiště/Hrádeček
2008 Cena Karla Čapka: udělilo České centrum Mezinárodního PEN klubu; Praha
2008 Cena Jaroslava Seiferta: udělila Nadace Charty 77; Praha

Poprvé a naposledy se pak na režisérskou židli posadil v případě vlastního Odcházení. Ve filmu, jenž publikum rozdělil na dva tábory, si zahráli Josef Abrhám, Jan Budař ale i Havlova žena Dagmar.