Při své montrealské premiéře pomohl nejmladší z kladenského hokejového rodu nahrávkami k výhře 2:1 nad New Jersey, asistenci si připsal i v dalším utkání. A fandové Canadiens už tak nelitují odchodu Jaroslava Špačka, který zamířil opačným směrem.
"Výměnu jsem trochu čekal," připustil Tomáš Kaberle ve videorozhovoru pro iDNES.cz.
Jak jste se vlastně dozvěděl, že už nejste hráčem Caroliny, ale Montrealu?
Bylo to v pátek ve Winnipegu. Chystal jsem se na rozbruslení a zjistil jsem to před jeho začátkem. Tak jsem si sbalil saky paky, čtyři dny jsem vlastně jenom cestoval. Teď si konečně můžu trochu odpočinout a budu mít čas najít si bydlení.
Vzhledem k tomu, že jste v Carolině nepodával očekávané výkony, to asi nebyla překvapivá zpráva.
Byla i nebyla. My měli dvaadvacet bodů, v tu chvíli jsme byli předposlední v konferenci. První šel trenér, pak jsem šel já. Trochu jsem to i čekal.
Mrzí vás, že jste se v Carolině neprosadil?
Věci se dějou, když se mančaftu nedaří. Takové to občas v NHL je.
Vy jste byl v NHL stálicí, až do letoška jste se nikdy nestěhoval. Během roku 2011 jste však změnil klub už třikrát: z Toronta do Bostonu, odtud do Caroliny a teď do Montrealu. Nepřipadáte si jako na kolotoči?
Co se dá dělat? Nejdřív třináct let v jednom klubu a teď člověk cestuje.
Přitom jste v Carolině plánoval vydržet tři roky. Aspoň podle smlouvy...
Já byl v létě volný hráč, Boston (s nímž Kaberle vyhrál na jaře Stanley Cup) nabízel jeden rok a Carolina mi dala tříletý kontrakt. To rozhodlo. I brácha tam působil, to v mém rozhodování hrálo taky roli. Ale když se to nepovedlo tam, jsem rád, že můžu hrát za Montreal Canadiens.
V obou utkáních v novém dresu jste bodoval. Nebudou to teď od vás fandové čekat každý zápas?
To bude určitě těžký. Ale budu se snažit hrát to, co jsem hrával vždycky. Ofenzivní hokej, dávat to útočníkům. Vycházet ze zajištěné obrany, jednoduše posílat puky.
Vy montrealskou halu Bell Centre dobře znáte. Ale z opačné strany, jako soupeř z nenáviděného Toronta. Nepřipadáte si teď trochu jako sparťan ve Slavii?
Je fakt, že v téhle budově jsem odehrál hodně zápasů. V té době, když jsem hrál za Toronto, jsem na to nemyslel (že bych tady mohl jednou být doma). Ale jak je vidět, v NHL se může stát cokoliv.
