Devětsetšedesátka je jedno z posledních klasických volv, hranaté, s velkými čelními světlomety a pohonem zadních kol. Je to opravdová "vlajková loď" automobilky. Před dvaceti lety to bylo zhmotnění luxusu na kolech. Devětsetšedesátky sloužily jako vládní vozidla i v Česku, vozily velvyslance a byly i ve flotile Pražského hradu. Stojí za pozornost, že na "960" už pracoval Peter Horbury, designér, který jen před několika týdny křeslo šéfdesignéra opustil. Rozhovor s Peterem Horburym čtěte zde
Sportování? Zapomeňte
Volvisté v té době ještě nespěchali, valili si to silnicí se stoickým klidem. I dnes se za "960" lidé ohlížejí, když kolem houpavě propluje. Nebýt na dnešní poměry málo místa vzadu, dělala by "960" v ředitelských službách parádu stále. Do zadní klubovky zapadnete a už se vám nebude chtít za volant. Do šířky tam je místa dost, ale na hlavu kupodivu hodně málo.
Pohodlí kam se člověk podívá. Místo sedaček vyhřívaný semišový gauč, automatická klimatizace, elektrická výbava. Samozřejmostí je vyhřívání sedadel. Ničím se nešetřilo, všechno je na dnešní dobu nebývale bytelné. Myslelo se pochopitelně i na bezpečnost, ten pocit bezpečí tanku na vás doslova dýchá.
Šedě metalízovaný vůz si nechal milovník značky přivézt přímo od výrobce ze Švédska v roce 1993, to bylo dva roky po představení modelu. Za pocit, že je králem silnic, zaplatil tehdy milion a půl.
Cesta auta do Prahy nebyla vůbec jednoduchá. Museli ho tehdy objednat v Göteborgu, pak dorazilo do Vídně, odkud ho v květnu přivezli do Česka. Zájemce platil ve švédských korunách a českému berňáku musel zaplatit zvlášť půl milionu na clu a dani. Dodnes k němu má všechny doklady, faktury, i "velký" techničák "knížkového" formátu A5 a šedý malý.
"Po osmnácti letech, kdy stálo na ulici před domem, stále vypadá jak nové," líčí nadšeně David Kurtz, šéf servisu jesenického dealerství volv Auto Kurtz. Auto na sobě nemá ždibec rzi, chromové lišty na náraznících oslňují leskem.
Majitel jezdí se svým volvem stále do značkového servisu. "Auto má najeto poměrně málo kilometrů (něco přes 150 tisíc – pozn. red.), už nám skoro nestačí servisní knížka," usmívá se David Kurtz.
Plavba
Majitelé chválí hlavně neskonalý komfort. Dokonale vyžehlit prý devětsetšedesátka umí i rozbitou dálnici spojující Brno a Prahou. Jízda je opravdovým zážitkem. Po nerovných českých silnicích jen plujete, výmoly jakoby ze silnic úplně zmizely.
Volvo 960 v číslech
|
Měkké odpružení způsobuje, že auto se hodně houpe. Zadní náhon společně s těžkým předkem zase špatně přenáší výkon dvou stovek koní na silnici. Bez dnešních moderních vychytávek typu ESP nebo alespoň protikluzového systému je jízda na sněhu spíš noční můrou. Dobré obutí a řetězy v kufru jsou pro zkušeného volvistu ze staré školy absolutní nutností.
Manévrování ve městě je ale s tímhle velikánem hračka. Kola přední nápravy mají obrovský rejd – poloměr otáčení je necelých deset metrů. Ze zadního sedadla tak máte při otáčení pocit, že se točíte kolem zadních kol. To se hodí při parkování.
Na silnici si takový kočár umí zjednat respekt i dnes. Mohutné nárazníky jsou při parkování postrachem všech lakovaných plastů, takže moderní plechovky zachovávají uctivý odstup.
Šoférovi a vlastně celé posádce se líbí velké prosklení kabiny. Skvěle vidíte ven a řidič má dokonalý přehled, kde hranatá karoserie končí. Kufr je mělčí, ale i tak obrovitánský, vejde se tam necelých pět set litrů.
Specialitou, kterou ocení servisman, je odklápění přední kapoty. Když je třeba něco opravit, vycvaknete vzpěry a překlopíte kapotu téměř na čelní sklo.
Hliníkový řadový šestiválcový podélně uložený třílitr posílá na zadní kola uchycená na víceprvkové nápravě 204 koní. S jinou než automatickou převodovkou jste ho nedostali. K mání byl ale i dvouapůllitr s manuálem.
Čtyřstupňová převodovka "automatuje" hladce a plynule, parádně hoví důstojně rozvážnému charakteru auta. Spotřeba? Deset litrů benzinu s lehkou nohou, dvanáct při rozumném jezdění, jinak patnáct.
"Auto je těžké, takže často odcházejí kotouče a prvky obou náprav – čepy, uložení, silentbloky a podobně. Nesmrtelné jsou však motory, převodovky a plechařina," popisuje volvista, který si s devítistovkovým modelem a jeho předchůdcem řady 7 užil dosyta.
U hliníkového šestiválce ale pozor na motory, které se přehřívají. Pravděpodobně bude narušený blok motoru.
Tohle auto není pro každého, závodníka neuspokojí, ale milovníka nonšalantního svezení okouzlí. Švédský luxus v podání klasického "volváka" dnes pořídíte od nějakých padesáti tisíc. Po Evropě jezdí ještě dost kousků, kterým plnoletost rozhodně věřit nechcete...
