V přepychu nechvalně proslulé pevnosti Báb al-Azízíja ještě před pár měsíci odpočíval vůdce, který vládl Libyi 42 let. Zdejší železná pěst, která drtila americký letoun, byla symbolem režimu stejně jako beduínský stan, ve kterém Kaddáfí přijímal návštěvy.
Na místech, kde se skvěly propriety plukovníkovy vlády, dnes za zvuků revoluční hudby prodávají stánkaři popcorn a blyštivé cetky v barvách povstalecké vlajky. Kšefty podnikavcům jen kvetou.
Chodby jsou zaplavené nebo zavalené
Za zdi sídla, kam měli vstup jen vyvolení, míří davy lidí. "Chci vidět ten bláznivý svět Kaddáfího," říká policista Mojdem Lamab, zatímco se spouští po železném žebříku do hlubin, které jsou prošpikované labyrintem chodeb Kaddáfího bunkrů.
Kdysi bělostné podzemní chodby jsou pomalované graffiti. Svůj otisk tu nechaly brigády, které dobývaly Tripolis, i vtipálci, kteří Kaddáfího zesměšnili v roztodivných karikaturách. Stěny jsou však také smutnou vzpomínkou na ty, kteří se svobodné Libye nedožili.
26. srpna 2011 |
Chodby se táhnou pod metropolí desítky kilometrů. Kaddáfímu kdysi umožňovaly nepozorované přesuny na různá místa ve městě. Zvědavci je sice chtěli důkladně prozkoumat, ale na mnoha místech jsou podle listu The Times zaplavené nebo zavalené.
Na muzeum je pozdě, rezidenci rozjezdily bagry
Podle Lamaba by se měly koridory vyčistit a zachovat pro příští generace, Kaddáfího rezidence by se podle něj měla stát součástí národního dědictví. "Navrhuji přestavět ji na muzeum," říká Lamaba. Jenže na to už je zřejmě pozdě.
Rezidence je totálně zničená po bombardování NATO, pěst svírající americkou stíhačku je v Misurátě a zbylé budovy srovnávají se zemí bagry. Zlověstné party rebelů hledají v troskách kabely a další věci, které se ještě dají zpeněžit.
"Vypadněte odsud, je to vojenská oblast," pohrozil jeden z rebelů reportérům The Times a zlověstně nabil zbraň. V Libyi stále ještě vládne bezpráví a zákon pohotovějšího kalašnikovu.
