Takřka dva měsíce testů a analýz dovedly ruské vyšetřovatele k závěru, že na jaroslavlském letišti Tunoša pochybil pilot Andrej Solomencev. Zkušený letec při startu mimoděk sešlápl brzdový pedál, napsal Kommersant s odkazem na výsledky vyšetřování.
Test vyšetřovatelů tragédieZkušební piloti podnikli řadu letů |
Solomencev se pokusil odpoutat stroj od země a přitáhl řídicí páku a naplno se opřel do brzdových pedálů. Podle vyšetřovatelů není bezděčné brzdění zcela neobvyklé u posádek, které na stroje Jak-42 přešly ze starších typů Jak-40. Pedály letounů Jak-40 jsou totiž opatřeny podložkou pro podpatek, o kterou může pilot nohu opřít, aniž by chování letadla ovlivnil. U typů Jak-42 nic takového není a při stejném postupu letoun nechtěně přibrzdí.
Letečtí inspektoři o tomto jevu podle Kommersantu nevěděli, protože takzvané černé skříňky přibrzďování při startu neregistrují. Piloti se dosud se situací vždy vyrovnali zvýšením tahu motorů, které přemohly brzdnou sílu působící proti nim. Energičtěji rovněž při startu zvedali přední část letounu od ranveje.
Hlavní pilot jaroslavlského Jaku Solomencev nalétal na starších strojích Jak-40 na 5 000 hodin, druhý pilot Igor Ževelov přesedl do novějších "dvaačtyřicítek" teprve nedávno, uvádí list. Oba při startu zaujali "obvyklé" pozice s nohama na pedálech.
V kritické chvíli se navíc dopustili řady dalších chyb. Podcenili váhu letounu, který kromě plných nádrží paliva nesl i dvě tuny hokejové výstroje, a startovali s rychlostí 190 kilometrů v hodině, nikoli 210, jak bylo třeba. Jeden z pilotů při startu navíc posunul knipl od sebe, místo aby ho držel v neutrální poloze.
Letoun zvedali dřív, než měli
Nic z toho by ale katastrofu nezpůsobilo, tyto chyby by - jak tomu bylo i v řadě jiných případů - bylo možné snadno kompenzovat silnějším tahem motorů a energickým odpoutáním stroje od země.
Přední kola podvozku ale začala pod brzdným tlakem vibrovat kvůli nerovnostem na startovací dráze a vinou opotřebování podvozku. Otřesy přinutily pilota pokusit se zvednout letadlo ještě dříve, při rychlosti kolem 185 kilometrů v hodině. Za takových okolností se ale kola podvozku od země neodpoutala.
Posádka měla podle Kommersantu v těch chvílích jedinou možnost - přerušit startovací manévr a začít naplno brzdit. Piloti ale dobře věděli, že takové řešení by mohlo vést nejen k odkladu hokejového utkání v Minsku, kam hokejový tým letěl, ale vedlo by i k pokutě a vyšetřování.
Solomencev se proto rozhodl ve startu pokračovat. Energicky přitáhl knipl k sobě, aby odpoutal přední kola podvozku od země. Výškové kormidlo zdvihl o deset místo doporučovaných pěti až šesti stupňů. Jak ukázalo vyšetřování, knipl přitahoval oběma rukama silou několika desítek kilogramů. Za takových okolností nemohl ovládat páky pro řízení motorů, a proto opakovaně žádal druhého pilota, aby výkon zvýšil na maximum.
S rostoucí rychlostí stoupal i tlak protivětru na výškové kormidlo a udržet knipl bylo pro pilota stále obtížnější. Hlavní pilot držel knipl vší silou, a nohama se přitom co nejsilněji zapřel o podlahu, tedy o brzdu. "Co to děláš, Andrjušo?" zakřičel na Solomenceva druhý pilot Ževelov. V těch chvílích ale bylo už pozdě. Když byly brzdy uvolněny, stroj se prudce zvedl, pak ztratil rychlost a spadl na levé křídlo.
Konečné výsledky vyšetřovatelů tak jen potvrdily nedávná zjištění. O tom, že tragický pád způsobila chyba lidského faktoru, spekuloval ruský tisk od samého začátku. (více zde)
Nedávné letecké neštěstí připravilo o život čtyřiačtyřicet lidí, většinou hokejistů klubu Lokomotiv. Mezi mrtvými byla i trojice českých reprezentantů Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Tragédii přežil pouze palubní inženýr Alexandr Sizov.
8. září 2011 |
