Těžká dřina: Čistil jsem záchodky Toi Toi aneb boj s hnědým nepřítelem

  • 123
Nakládal jsem je, čistil a vysával. Zápach, špína. Leccos jsem v sobě musel zlomit a hodně jsem klel. Pro pořad Těžká dřina jsem si vyzkoušel, jaké to je pracovat v království Toi Toi.

Abych zažil úplně všechno, co patří k práci ostřílených chlapů, kteří bojují s kadibudkami, začalo se nakládáním stokilových budek, které máme odvézt na Sázavafest. Pro člověka o 180 centimetrech a 72 kilech je to, popravdě, velmi náročná činnost, zejména moment, kdy musíte budku nahnout na rudl rychlým švihem těla. V mém podání to vypadalo spíše jako nekonečná kopulace s plastovými kabinkami, a když se už zadařilo, spadla mi hned nato budka z náklaďáku. Můj šéf se nijak zvlášť nedivil.

Těžká dřina

Reportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve středu 5. října od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool.

Po naložení šestnácti krásek jsme vyjeli směr Benešov, kde se festival konal. Pár hodinek na cestě mi dodalo sílu, panák vodky poté i odvahu.

Jestli jsem si po vyložení budek myslel, že to nejhorší je za mnou, mýlil jsem se. Po skončení festivalu jsem musel ochutnat i práci, která je pro kluky v modrých mundúrech asi nejhorší. Říká se jí meziservis. Co si pod oním honosným slovem představit?

Naložit kabinku na rudl chce sílu a švih. A ten správný grif.

Neskrývá se za ním nic méně nepříjemného než vysávání obsahu budek. Mezi exkrementy a modrozelenou tekutinou přitom nacházíte věci, které tam tak docela nepatří, od kondomu přes kalhotky až po mobilní telefon s rozepsanou SMS na displeji. Samotným tématem je rozverná zábava festivalových návštěvníků, kteří budky převracejí. Obsah toalety je pak úplně všude a jedinou možností, jak ho z budky dostat, je popadnout "dlouhé pero", jak říkají zaměstnanci odsávacímu bidlu, vměstnat se do ležící budky a za proklatého zápachu odsávat, co to dá.

Fantastickou disciplínou, k níž potřebujete silný žaludek a očkování na žloutenku, je čištění budky. Proud vody vycházející z wapky je natolik silný, že každým máchnutím se vám do obličeje vrací voda, ovšem doplněná o to, co ostatní potřebovali vyložit. Věřte mi, nechutná to ani trochu dobře.

Mnohem pečlivější čištění nás čekalo po příjezdu z festivalu do sídla plastových hladových děr. Mytí proudem vody mě už tolik nepřekvapilo, lehce mě však vyděsila velká houba a zednická špachtle. Právem.

Houbou na školní tabule jsem se pustil do vyhánění hnědého nepřítele ze všech koutů kadibudek (a věřte, že mnoho lidí se netrefí tam, kam by mělo). Škvíry mezi stěnou a zásobníkem jsou opravdu velkým kadibudkařským oříškem a posměšky od zaměstnanců na sebe nenechaly dlouho čekat.

Odsávací bidlo, nerozlučný parťák

Sklízel jsem však i úspěchy, zatímco voda v kýblu čím dál více hnědla, budka se zdála být čistší a čistší. Na zaschlé a pevně držící zbytky funguje jen ona zednická špachtle. Dozvídám se, že pracanti řeší takovou situaci jednodušeji, stačí na to prý nehet.

Dva dny ve fekáliích jsem zakončil tematicky. Všechno, co jsme na festivalu nasáli do "hovnocucu", jsme museli vypustit v čističce odpadních vod. Profesionální název této operace je "vysračkovat".

Aby toho nebylo málo, byl ventil u auta povolený a po jeho otevření mi všechna ta paráda vytekla na nohy. Stylové zakončení mé práce u Toi Toi.