Noviny podle Radky Kvačkové fungují trošku na principu honu na lišku. "Jako čtenářce novin se mi to hrozně líbí. Problém nastává, když ta liška je vaše dcera."
Nejvíc Kvačkové vadí, když se hon na lišku změní v kampaň. "Honí se pořád jedna liška, zatímco po lese běhají vlci, kteří kradou. Já si totiž nejsem jistá, že Věci veřejné se někdy něčeho zlého dopustily. Ukradly něco? Zmanipulovaly něco? Nebo je třeba ta liščí mláďata postřílet, protože se tvářila, že by taky mohla?" diví se novinářka.
Šéfka poslanců VV Karolína Peake
Věcem veřejným věří. "Samozřejmě, když tam mám dceru," argumentuje.
"Ona nikdy nepotřebovala na politice vydělat. Beru je jako partu mladých lidí, kteří do toho šli s ideály," říká a dodává, že je její dojem přece jen trochu zvláštní. "Když vidím pana Bártu se smát, schovávám si hlavu pod polštář před tím jeho křečovitým smíchem. Ráda bych ho poznala blíž. Působí na mne rozpačitým dojmem, ale mám pocit, že je to jediný člověk v zemi, který do politiky peníze cpe, místo aby je odtamtud odnášel. Zajímalo by mě, z jakého důvodu to dělá."
Podle Kvačkové se Karolína s nástupem do politiky nezměnila. "Občas si musí vzít prášek na spaní a svého času ji bolel žaludek."
Novinářka nebrala dceřinu "vysokou politickou hru" dlouho vážně. "Myslela jsem si, že se tam nedostanou," přiznává. "Když začala přibírat funkce, tak jsem si řekla: sbohem, klidné stáří. Pro mne by byla úleva, kdyby političkou nebyla."
