A protože souboj s přírodou a nepřátelskými armádami měl před padesáti lety podobné rysy, o automobil rozvážející zemědělce na pole projevila zájem také armáda.
O tři roky později byl projekt s názvem Agromobil hotov. Technickou dokumentaci dodala Škoda (tehdy Automobilové závody národní podnik Mladá Boleslav), s výrobou si měly poradit České závody motocyklové ve Strakonicích.
Jenže smělé plány měly nakonec rychlý konec.
Škoda Agromobil, technické údajeV technickém průkazu veden jako bojový automobil se stálým pohonem zadních kol a přiřaditelným pohonem všech kol. Motor: Čtyřdobý řadový vodou chlazený čtyřválec s rozvodem OHV s objemem 1 221 cm3 a výkonem 35 kW/46 k při 4 500 ot/min a točivým momentem 87 Nm při 3 000 ot/min pocházel ze sériového provedení kombíku Škoda 1202. Motor je přístupný po odklopení víka mezi předními sedadly stejně jako u později vyráběné "dvanáctsettrojky". Jednokotoučová suchá spojka, čtyřstupňová převodovka se synchronizací 2., 3. a 4. stupně, přídavná převodovka pro pohon přední nápravy se dvěma stupni. Uzávěrky diferenciálu přední a zadní nápravy. Podvozek: Páteřový rám s centrální rourou a příčnými žebry, nezávislé zavěšení všech kol, pérování pomocí torzních tyčí Rozměry: Délka 3 500 mm, šířka 1 680 mm, výška 1 900 mm Hmotnost: Celková 1 730 kg, pohotovostní 930 kg, užitečná 800 kg Maximální rychlost: 80 km/h Zdroj: iDNES, VTM Lešany |
V tehdejším plánovaném hospodářství byl problém vyrobit už samotnou ověřovací sérii. Z původních dvaceti kusů, které měly vyjet v roce 1962, bylo nakonec realizováno jen pět. A protože Ministerstvu všeobecného strojírenství došly peníze na další vývoj, projekt agromobilu byl v roce 1963 definitivně zastaven.
Zemědělce tak dál na pole rozvážely valníky tažené traktorem a vojáci museli vzít zavděk terénními gazy sovětské výroby.
Klenot lešanské sbírky
Pro ředitele Vojenského historického ústavu Aleše Knížka bylo vlastnictví agromobilu dlouhá léta nesplněným snem. V muzeu s vojenskou technikou ve středočeských Lešanech, které Knížek v roce 1995 zakládal, už léta stojí jeho sourozenci – obojživelná Škoda MOŽ z roku 1951 a Škoda 973 "Babeta" z roku 1954. Do kompletního trojlístku poválečných vojenských škodovek chyběl právě jen agromobil.
"Až donedávna jsem se domníval, že jediný dochovaný exemplář stojí v depozitáři škodováckého muzea v Mladé Boleslavi," říká Aleš Knížek. "Dokonce jsme uvažovali o tom, že si auto z mladoboleslavské sbírky půjčíme."
Na internetu se však letos jakoby zázrakem objevil další agromobil. Fanoušek historické techniky jej před lety koupil ve zbědovaném stavu a postupně zrenovoval. A letos se jej rozhodl prodat.
Na zadních dřevěných lavicích mělo sedět až osm vojáků, dnes by se tam rozhodně nevešli.
"Bylo zajímavé sledovat diskusi, která se pod inzerátem rozpoutala," vzpomíná ředitel odboru muzeí Vojenského historického ústavu Michal Burian. "Lidé měli pocit, že za takový unikát musí chtít jeho majitel miliony korun." Jenže dohoda s prodávajícím byla nakonec velmi rychlá a lešanské muzeum mohlo rozšířit svou sbírku za vstřícných 350 000 korun.
"Ten člověk byl rád, že auto získá do sbírek stát. A buďme upřímní, typickému sběrateli veteránů tohle auto moc neřekne, protože na výlet s rodinou to prostě není, " přibližuje pozadí celého obchodu Michal Burian.
Pro menší a drobnější
Už za pár okamžiků potvrzuje jeho slova praktická jízdní ukázka. Za volant agromobilu usedá správce lešanského depozitáře Jiří Frýba a neomylně sahá po jedné ze tří řadicích pák, kterou se agromobil obsluhuje. Je to právě ta, která řadí čtyři rychlostní stupně určené pro silnici, zatímco s pomocí podobně velké druhé páky se připojuje přední náprava. Třetí je redukční převodovka se dvěma rychlostními stupni určenými pro terén.
Škoda Agromobil ze sbírky lešanského muzea má výrobní číslo 01. Další vůz stejného typu vlastní ještě škodovácké muzeum v Mladé Boleslavi, tamní vůz ale čeká na renovaci a není vystaven.
Chvíli to trvá, než řidič uloví "jedničku" a auto se s hrkáním rozjíždí. Mluvit o nějakém komfortu by bylo nadnesené, nastavitelné pružení torzními tyčemi je právě vyladěno na tvrdou terénní variantu a celé auto se natřásá na sebemenší nerovnosti.
Na dvou dřevěných lavicích umístěných na korbě bokem ke směru jízdy, se údajně mělo vejít až osm zemědělců nebo vojáků. S odstupem padesáti let je zřejmé, že dnes by tu s trochou sebezapření našlo místo maximálně šest lidí. K tomu by ale neměli mít postavu vyšší než 170 centimetrů, protože v opačném případě by jim hlava vyčnívala z ocelové konstrukce, přes kterou se přehazovala plachta.
Je pozoruhodné, že škodovka s nezávisle zavěšenými koly měla podle dobových armádních testů lepší terénní vlastnosti než sovětský GAZ-69. "Ve filmu Kdyby tisíc klarinetů s tímhle autem jezdili herci šílenou rychlostí, " vzpomíná Jiří Frýba. "To já bych byl opatrnější. Poválečná škodovácká polonáprava moc stability nepobrala."
Ukazatele na přístrojové desce pocházejí ze Škody 1202, plastový volant byl k vidění až u Škody 1203.
Předurčen k nezdaru
I kdyby byl agromobil svého času nejlepším teréňákem zemí východního bloku, šance na výroby byly i tak mizivé. "Cokoliv zavánělo nějakou inovací si jednotlivá ministerstva přehazovala jako horký brambor," připomíná Michal Burian, který o strastiplné výrobě vojenské techniky v Československu napsal několik knih. Typickým příkladem, jak vše bylo tehdy neuvěřitelně složité, je podle Buriana německý obrněný transportér SD KFZ 251, který u nás sjížděl z výrobních pásů za protektorátu.
Když na začátku 50. let Moskva rozhodla o znovuobnovení jeho výroby, dlouho se nedělo vůbec nic. "Po čtyřech letech přišel z Moskvy zdvořilý dopis, ve kterém se jeho pisatel tázal, proč to tak dlouho trvá, když Němcům se podařilo rozjet výrobu za pouhopouhé tři měsíce," připomíná realitu doby Michal Burian.
Vojenské technické muzeum LešanyMuzeum ležící zhruba 30 km jižně od Prahy mezi obcemi Krhanice a Lešany u Týnce nad Sázavou. Kromě agromobilu Škoda je tu k vidění dalších sedm stovek historických vojenských automobilů, motocyklů, tanků a raketové techniky. Rozsahem a kvalitou sbírek patří lešanské muzeum k nejvýznamnějším v Evropě. Muzeum je otevřeno do konce září o víkendech od 9:30 do 17:30 hod. Vstup je zdarma. |
