Petr Miller působí spokojeně a čile. A pořád se zajímá o politiku. Má jí plnou hlavu, hodně si pamatuje, až jeho příběhy zamotávají hlavu. Stejně jako otázka, jak se muž, který povstal proti komunistům, stal jejich voličem.
"Každého člověka trkne, že tu sice máme etablované politické strany, ale ten něco ukradl, tamten něco zpronevěřil, ten se s někým paktuje, támhle jde zase o miliardy, všechno se zametá pod stůl. A najednou tady máte stranu, která tyto věci nemá," řekl Miller v rozhovoru s Barborou Tachecí.
Jediná doba, která podle Millera byla v politice "absolutně čistá", byla ta jeho - tedy roky 1989 až 1992. "Je to možná tím, že my jsme se nestačili zkazit. Potom se na strany nabalili podnikatelé a státní zakázky a tak dále, no a ten člověk není stroj, nějakou úplatu nebo něco přijme," soudí Miller.
On sám, příslušností sociální demokrat, z politiky odešel poté, co se rozhádal se zvoleným předsedou Milošem Zemanem.
Dnes mu nepřijde divné být voličem komunistické strany, za jejíž vlády pohraničníci stříleli na zadrátovaných hranicích lidi, kteří se z vězení jménem Československo snažili utéct. Podle Millera pohraničník nikdy nevěděl, jestli to je provokatér, nebo utíká z politických důvodů. "To, že se tam staly nějaké takové přehmaty, je asi politováníhodné, ale ten kluk, který na té čáře je, nemá moc času přemýšlet."
Jako nový fenomén, který tady nikdy nebyl vnímá Miller míru neoblíbenosti současné vlády. "Zrovna dneska vám mnoho policajtů řekne, že proti lidem by nikdy nešli. Jestli 80 % národa nesouhlasí s vládou, tak nasadit proti nim policii by bylo doopravdy faux pas. A jsme u toho, jestli to náhodou není horší, než to bylo v těch 50. letech," soudí.
"Každá doba přináší nějaká negativa. Já neříkám, že všichni ti vedoucí v té straně byli gauneři. Toto všechno vzešlo z hegemonie moci, kterou šířila po celé Evropě ruská vláda (...) Nevím, jak by se tady lidi chovali, kdyby doopravdy došlo k nějaké strkanici," dodává první polistopadový ministr práce a sociálních věcí.
