Nikdy v životě jsem neodcházel z kina tak zklamaný jako po závěru slavné ságy Harry Potter a Relikvie smrti – část 2. Co zklamaný, otrávený!
Ne že by byl film tak špatný. Za normálních okolností by vlastně patřil k hollywoodskému nadprůměru – silný příběh, výborní britští herci i povedené kulisy. Avšak na to, že se diváci těšili na osudový souboj Harryho s Voldemortem deset let, je to strašně slabé dílo. Vrchol, který nikdy nepřišel. Úplně chybí to hlavní – emoce.
Tedy pocity, které by vás měly zachvátit poté, co brýlatý hrdina konečně zvítězí. Emoce, které dokáže dobrý režisér přinést divákovi a pak jej nechat, aby si je pěkně užil. Vnitřní prožitek, který ve vás utkví na hodně dlouho.
Líbí se vám závěr filmové ságy o Harrym Potterovi?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 5. srpna 2011. Anketa je uzavřena.
Toho se ale divák v Relikvii smrti – část 2 nedočká. Léta jsem se těšil na vyvrcholení ságy a když nastal ten okamžik, režisér David Yates přešel zničení Pána zla s takovou samozřejmostí, jakoby Harry porazil svého školního soupeře Draco Malfoye ve hře Famfrpál. Místo toho, aby si divák po deseti letech čekání vychutnal dojetí z velkého triumfu, přichází nepovedený epilog se špatně namaskovanými herci, kterým se prostě bleskové zestárnutí o devatenáct let nedá věřit. Nevíte, jestli se smát, nebo brečet nad trapným závěrem. Místo silného zážitku si odnášíte podivnou prázdnotu.
Ano, už slyším filmové kritiky, jak se touze po emocích z triumfu vysmívají. Jak oponují, že filmu naopak prospěla absence bezduchých hollywoodských happyendů plných objímajících se lidí, nevěrohodných projevů radosti či plytkých efektů.
Ale vzpomeňte si, jak báječně se právě tohle podařilo Peteru Jacksonovi v Pánovi prstenů. Jak úžasně natočil zničení Saurona a zřícení jeho věže Barad-dûr i s Velkým okem. Divák měl čas s hlavními hrdiny vnitřně prožít emoce z vítězství i z obav o život Froda. A vše si pořádně vychutnat.
S Harrym to nezažijete. Brýlatý čaroděj i ostatní hrdinové po vítězství vypadají jako by se vlastně nic nestalo.
Stejně tak nepovedená je i bitva o Bradavice. Má sice nadějné záblesky jako například dojemnou smrt profesora Snapea, u níž režisér zapojuje divákou fantazii, ale zcela chybí alespoň zkratkovitá ukázka hrdinství hlavních postav. Divák je ochuzen o statečný boj členů Fénixova řádu, ale i o odvahu mladých studentů jako Ginny, Nevilla, Lenky, Seamuse či George.
Jak už jsem napsal na začátku – nejsem žádný intelektuál ani filmový kritik, který by ocenil kulturní přínos filmu. Jako obyčejný fanoušek jsem ale smutný z té promarněné šance. Velká škoda.
