V hodnoceních kvality života vždy atakuje nejvyšší příčky, kanadský Vancouver si lidé zapamatovali jako krásné a tolerantní město. Když ale přijde na hokej, tak i v ráji může propuknout peklo.
A po porážce místních Canucks v rozhodujícím finále Stanleyova poháru s Bostonem opravdu nastalo. "Je to strašné," reagoval na zprávy z ulic kapitán hokejistů Henrik Sedin.
Na několika místech hořely automobily a popelnice, opilá horda fanoušků dlouhé hodiny ničila vše, co jí překřížilo cestu. "Tohle město přitom má být na co hrdé. Na tým i hráče, kteří tu jsou. Tohle je však hodně špatné," odsoudil nepokoje Sedin.
Kanaďané vnímají hru s hokejkou a pukem často vážněji než náboženství, celá provincie sledovala velký zápas svých hochů. Jenže ten se nevyvíjel dobře. Vancouver podal na vlastním ledě mizerný výkon a padl 0:4. Výtržníci zasypávali velkoplošné obrazovky lahvemi, nakonec se pustili i do rabování přilehlých obchodů.
"Je to naprosto ostudné a hanebné, k našemu městu to nepatří," čílil se starosta Vancouveru Gregor Robertson. "Povedla se nám výjimečná cesta v play-off, která si zasloužila velkou oslavu, ale to, co se stalo dnes, je ohavné," doplnil představitel města, které loni hostilo zimní olympijské hry.
Zasáhli policejní těžkooděnci, masu lidí dokonce museli zadržet slzným plynem. Zastavit běsnění se jim však zcela nepovedlo, i několik jejich vozů skončilo v troskách.
"Většina lidí, kteří dnes v ulicích města byli, si chtěla užít zápas v klidu a slušně. Je tu ale menší počet chuligánů, kteří v ulicích působí problémy," dodal starosta. Podle svědků skutečně společný hněv rozdmýchala menší skupina radikálů. K nim se postupně přidávali další lidé, již se už chystali shromáždění opustit.
Potyčky přinesly mnoho zranění, nemocnice dokonce v jednu chvíli vyčerpaly svou kapacitu a odmítaly další pacienty. V průběhu noci se zoufalé město uklidnilo, následky řádění jsou však stále jasně zřetelné.
Stejně jako v roce 1994, kdy nepokoje doprovázely finálovou porážku s New Yorkem Rangers. Kanada bere hokej "smrtelně" vážně.