Ve Zlíně jsou podle něj navíc úplně jiní diváci než v Praze, kde lidé chodí na premiéry "spíš z povinnosti". Režiséra prý spontánní potlesk dětských diváků dojal k slzám. "Akorát se mi zamžily 3D brýle," smál se.
Mádlův podpisový vzor
Reakce na komedii, která hýří barvami a je prvním českým 3D hraným filmem, se různily. Někteří ze sálu doslova vytančili, jiní nesměle přiznávali, že se nudili. "Přišlo mi to trochu přeplácaný a zamotaný a ani hudba mě moc nebavila," svěřil se student Lucián Blažek. Podobně mluvila i lehce zklamaná herečka Lucie Benešová. "Čekala jsem víc. Mrzí mě to, protože ten film má obrovské ambice, a kdyby se povedl, byla by to bomba," uvedla s tím, že v polovině filmu "odpadly" i její děti.
Režiséra Brabce nadšené publikum dojalo.
Když přišla řeč na technickou stránku, diváci naopak nešetřili superlativy. "Nečekal jsem, že to bude vypadat až tak skvěle," chválil kolegu režisér Jan Hřebejk, který se omlouval, že jako člen festivalové poroty nemůže říct víc. "Každopádně mám dobrou náladu," uvedl. Premiéru snímku doprovodila i autogramiáda jeho tvůrců a hvězd pořádaná přímo před kinem (a pod nebem zasypaným balonky v pastelových barvách filmu).
"Natáčení byla čirá radost. Samotný film je čirá radost. A ty balonky jsou evidentně taky čirá radost," komentovala rozzářené tváře dětí Brabcova manželka a zároveň kostýmní výtvarnice filmu Jarka Pecharová. Mimochodem i ona zářila. A zpívala – to když ve filmu zazněly písničky od skupiny Kabát. "Ty si zanotuju vždycky, mám je ráda," přiznala.
Jiří Mádl, který ve filmu tančí, zpívá a prchá před nevěstami, při rozdávání autogramů frajersky cumlal lízátko a zástupy svých fanynek kosil "deanovskými" pohledy. "Už jsem se v tom docela naučil chodit. Jen si musím dát pozor, abych se někomu nepodepsal podle svého bankovního podpisového vzoru," smál se idol v novém pankáčském sestřihu – památka na roli v novince Bohdana Slámy Osm sluncí, který právě dotočil.
Trocha nedokonalosti
Režisér F. A. Brabec si pak všechno fotil na malý obyčejný foťáček. Prý po všech těch dokonalých trojrozměrných obrázcích zatoužil po kousku kinofilmu. "Když fotíte na film, musíte u toho myslet, nepráskáte jednu fotku za druhou. A taky mám rád to napětí, jestli z nafocených snímků vůbec něco vyjde," vysvětloval.
Režisér F. A. Brabec při autogramiádě k filmu V peřině (Zlín, 30. května 2011)
Znamená snad tenhle záchvat nostalgie, že další film nenatočí v 3D, ale na starý 16milimetrový formát? "Já teď hlavně nebudu točit nic, chci odpočívat. Ale je pravda, že mám doma pár krabic materiálu, který zbyl snad ještě z natáčení Jízdy, tak třeba ho jednou vytáhnu," usmívá se. Zatím ho prý však baví technické novinky. "Je až neuvěřitelné, jak dokonalý obraz s 3D technikou dostanete. Pro kameramana je to splněný sen," říká. A že taková dokonalost vlastně neodpovídá životu a realitě?
"Film byl vždycky iluze. Hvězdy ve starých filmech vypadaly taky nadpozemsky a nikomu to nepřišlo divné. Do filmů se zkrátka chodí z reality utíkat," uzavírá Brabec.
