Jsem chlap, který umí brečet. Verbíře dojalo velkolepé loučení

Ředitel teplického fotbalu František Hrdlička si sundal sako, oblékl ho Pavlu Verbířovi a pokynul mu, ať si přímo na hřišti sedne na židli k donesenému stolu. Příznačnější tečku loučení legendy s kariérou ani mít nemohlo. Z hráče, jenž během neuvěřitelných 19 let na Stínadlech trhal teplické rekordy, se v "přímém přenosu" stal sportovní manažer klubu.

VELKÉ LOUČENÍ. Teplický fotbalista Pavel Verbíř létá nad hlavami celého týmu, i tak probíhalo jeho loučení s kariérou. | foto: ČTK

"Ale budu se udržovat dál, třeba i díky tréninkům s ligovým áčkem. Nechci zpupkovatět," tvrdil 38letý Verbíř po sobotním loučení, při kterém pomohl k remíze 1:1 se Slováckem asistencí z rohu na Rosův gól a při níž si zahrál se synem.

VIDEO: podívejte se na sestřih zápasu

Utkání Teplice - Slovácko ve videoreportáži

Jaký byl váš poslední zápas?
Já si ho prožil se vším všudy, ten konec byl nejdojemnější. Trošku škoda, že jsme nevyhráli, ale na výsledku až zase tolik nezáleželo. I tak jsem dal průchod emocím, loučení s diváky bylo nádherné.

Trvalo snad 20 minut, ještě při střídání v 90. minutě jste obíhal čestné kolečko a mával lidem.
O poločase si říkám sám pro sebe: Co budu dělat, až budu střídat? Já žádný scénář neměl, kluci asi ano. Paráda. Třeba ta slavobrána od obou celků. Od našich jsem ji čekal, o to víc mě těšil přístup hráčů Slovácka. Asi mi vzdali hold, že si mě umí vážit i jako soupeře.

Došlo na slzy?
Byly, šlo to vidět. Jsem chlap, který umí brečet. Navíc v domovském chrámě v Teplicích. Dal jsem tím najevo, jak mě lidi dojali.

Očima

...Pavla Verbíře ml., syna legendy
Ze svého ligového debutu jsem ani moc nervózní nebyl. Všechno ze mě spadlo z první přihrávky, kterou jsem si dal s tátou. Liga je samozřejmě něco jiného než dorostenecká soutěž. Rozdíl je v rychlosti, hráči jsou chytří, vědí, kdy mají jít do balonu, kdy počkat. Rozlučka byla dojemná i pro mě, trošku mi vytekly slzy. Tátovu kariéru vnímám asi od deseti let a je obdivuhodné, co dokázal. Já vyloženě necítím, že by lidi ode mě očekávali co od táty. Rád bych ho ale zastoupil.

...Josefa Verbíře, otce legendy
Všichni brečíme, je to úžasný. I když jsem očekával ovace, až takové ne. Byl to nádherný zážitek, obzvlášť, když si zahrál ještě se synem. Mluvil jsem s panem Masopustem, říkal, že to byl on, kdo sem Pavla dostával. Netajil se tím, že má Pavla rád, že by klidně ještě rok dva mohl pomoct novému trenérovi. Doktor Štěrba říká, že je pořád mezi prvními pěti v týmu s kondicí. Neuvěřitelné. Jsem na něj hrdý. Přeju mu, ať se mu v novém zaměstnání daří zrovna tak dobře. Skoro jsem nevynechal zápas, jezdil jsem s nimi všude. Na Mallorcu, do Kaiserslauternu. Byl to můj i Pavlův život.

Dojalo vás i to, že jste si deset minut zakopal po boku syna?
Je to splnění velkého snu, na konec kariéry si s ním zahrát. Vyměnili jsme si šest sedm přihrávek. Kluk se dostal do jedné nebezpečné situace, jeho střela byla zablokovaná. Kdyby dal gól, byla by to nejlepší nadstavba. Neměl to snadné, ale zvládnul to na výbornou.

Dokáže to co vy?
Po tomhle  zápase bude hodně sledovaný. Má období, kdy na sobě musí zapracovat, vidí kolem sebe, jak mladí dostávají šanci. Dobře ví, že bude záležet čistě na něm. Budu ho v tom podporovat, tlačit, fandit. Nepolevím a budu ten správný táta, který si pro něj přeje jen to nejlepší.

Co vás na té horečce sobotního podvečera nejvíc dojalo?
Bylo to postupné. Au, teď mě chytla křeč (Verbíř se na tiskovce drží za nohu). Začalo to tím, jak nastoupil kluk. Potom, když taťka sešel na hřiště. A nakonec, když jsme tam byli všichni tři společně.

Křeč je důkazem, že i poslední zápas jste oddřel, že?
Spíš důsledek toho, jak jsem vyskočil na plot mezi fanoušky. Nečekal jsem, že mě vytáhnou mezi sebe. Ale jinak máte pravdu: snažil jsem se, aby pohled na Verbíře byl i při rozlučce takový jako posledních 20 let. Lidi si mě pamatovali tak, že jsem na hřišti vždy nechal duši, ať jsem hrál celý zápas nebo jen kus. To vštěpuju i klukovi. Budou na něj koukat jinak, srovnávat ho s tátou. Takže mu říkám, že i když se mu kolikrát nebude dařit, ať to vždy odjezdí po zadku. Aby jméno Verbíř bylo hodnoceno tak pozitivně jako v mém případě.

Prolétla vám při loučení před očima celá kariéra?
Měl jsem v hlavě spíš to, že ty minuty utíkají a utíkají a jsou moje poslední. Dost často jsem se dnes díval na hodiny. Motivovala mě atmosféra, po každé mé přihrávce to lidi dávali hlasitě najevo. Gólová asistence mě nakopla, pak jsem měl ještě dva momenty: nahrávku Vachymu do šance a moje střela. Moc jsem si přál (důrazně), aby to tam padlo, bohužel ne.

Pavel Verbíř

Od soboty bývalý hráč Teplic. Hrál za Lobkovice, Obříství, Neratovice a Spartu, od roku 1992 za Teplice.
Verbířovy teplické rekordy
nejvíc soutěžních zápasů 609
nejvíc mistrovských zápasů 512
nejvíc zápasů v Českém poháru 65
nejvíc ligových zápasů 378
nejvíc startů v Evrop. pohárech 31
nejvíc gólů v "mistrácích" 148
nejvíc ligových gólů 76
nejvíc gólů v Českém poháru 26
nejrychlejší gól 9. vteřina (Tábor)
nejstarší hráč v ligovém zápase 38 let, 6 měsíců, 15 dní (Slovácko)
nejstarší střelec v ligovém zápase 38 let, 5 měsíců, 11 dní (V Liberci)

Přišlo 5 860 diváků. Co vy na to?
Všichni víme, že je lázeňská sezona. Přáli jsme si víc, ale všem těm, co se objevili, chci strašně moc poděkovat. Už od rozcvičky jsem viděl, že mi lidi fandí.

A byl to vážně váš konec? Zdá se totiž, jako by tomu při vaší formě nikdo nechtěl věřit.
Dnešním dnem se moje bohatá a zvláštně zajímavá kariéra v nádherném klubu ukončila. Doufám, že i lidi to vezmou tak, že je to na sto procent. Teď si odpočinu a pak se vrhnu do práce sportovního manažera. Jednoduché to nebude, ale jsem tady už dvacet let, o to to bude snazší. Mančaft znám, ke klukům mám nejblíž.

Objeví se někdo, kdo vydrží jako vy v jednom dresu 19 let?
Nasadil jsem laťku hodně vysoko. Při dnešním pohybu hráčů asi ne, i když nikdy neříkej nikdy.

Co pro vás znamená uvedení do teplické síně slávy zároveň s legendou Josefem Masopustem?
Nesmírně si toho vážím. Úvod byl dojemný. Pan Masopust mě pozval na své osmdesátiny a teď mi dal i osobní dárek.