Operation Flashpoint: Red River není špatný, ale na českou legendu nemá

Autoři opět nenavázali na odkaz legendární české válečné hry Flashpoint. A ani se o to příliš nesnažili. Prostě přišli s tím, co si představují pod pojmem "taktická pěchotní střílečka", a zůstali tak trochu na půli cesty.

Operation Flashpoint: Red River (PC)

Nový díl si v přímém porovnání s předchůdcem Dragon Rising (recenze zde) vede o poznání lépe. Působí o dost kompaktněji a jednotlivé dílky do sebe zapadají daleko lépe. Dragon Rising žádný výjimečný dojem neudělal a Red River je v tomto směru o něco výš.

Dojem vylepšuje bezproblémovější hraní. Dragon Rising byl na mnoha místech frustrující svým designem úrovní. Špatně rozmístěné záchytné body a skripty místy doháněly k šílenství.

19. května 2011

To už naštěstí není případ Red River, který i díky své přímočarosti hráče nestaví do těchto nervy drásajících situací. V zásadě platí, že tu nemáme vojenský simulátor na způsob ARMY, ale ani střílečku ve stylu Call of Duty (recenze posledního dílu zde). Red River se strefil přesně mezi a svým důrazem na příběh, přímý postup a otevřené prostory tak tvoří vcelku rozumný kompromis mezi oběma tituly.

Bohužel prvním z problémů je příběh. Autoři se vydali cestou čistě válečné zápletky a tak trochu si tím pod sebou podkopli židli. Nepočítali jsme s tím, že ve hře najdeme srdceryvné scény, kdy budou vojáci oplakávat své padlé kamarády.  Příběh je ale až příliš vojenský na to, aby ho běžný hráč, na něhož je hra směřována, výrazněji vnímal.

Operation Flashpoint: Red River (PC)

V zásadě sledujeme boje čety Outlaw na území Tadžikistánu nejdříve proti teroristickým vzbouřencům a později proti čínským vojákům. Příběh se tak odvíjí zhruba takto: teď obsadíme tohle území, abychom měli lepší pozici pro další útok a získali ještě další strategické výhody.

Hrou procházíme coby velitel palebného týmu Bravo, jehož členům přímo zadáváme rozkazy. Během misí ještě kooperujeme i s týmem Alpha a Charlie. Tato skutečnost nesmírně přidává atmosféře, kdy si člověk nepřipadá jako likvidátor, který osamocen postřílí všechny nepřátele do jednoho.

V tomto místě do hry vstupuje osobnější aspekt celého příběhu. Týmy se přes vysílačku často pošťuchují a nezanedbatelnou roli hraje také rotný Knox, který je vždycky připraven přispěchat s jedním z deseti pravidel pro přežití v boji.

Ne tak veselá situace ovšem panuje u výkřiků, které létají vysílačkou během boje. Poměrně brzy se začnou opakovat a dřív nebo později vám polezou na nervy.

Náplň misí je vcelku standardní a vývojáři na nás nenachystali nic záludného. Po kratším nebo delším přesunu se dostaneme do místa, kde je spousta nepřátel a my nemůžeme dál, dokud nebudou pod drnem. Není to nijak objevné, ale člověka to dokáže bavit od začátku do konce. Zvláště když občas přijde zpestření v podobě likvidace helikoptéry nebo tanku.

Až na jednu nebo dvě mise vám žádná příliš neutkví v paměti a bohužel ani nebudete mít příliš chuť si je zopakovat. Svůj podíl na tom má jejich nalinkovanost a takřka chybějící potřeba taktiky. Ze začátku se snažíte svému týmu rozdávat úkoly, určovat jim posty, ale čím déle to děláte, tím více nabýváte dojmu, že je to k ničemu.

Operation Flashpoint: Red River (PC)

Hodně času tak strávíte s týmem v prostém módu "následujte mě". Velmi brzy se pak přihlásí pocit, že se o sebe vaši parťáci neumí postarat, což se potvrdilo ve chvíli, kdy se jeden z nich rozhodl pobíhat před kulometem, z něhož jsem pálil.

Umělá inteligence si nevybírá slabší chvilky, ona je prostě hloupá celoplošně. Stejně jako vaši parťáci, ani nepřátelé se neumí příliš krýt. Často budete mít tušení, že jim je prostě předurčen jeden flek a jakmile ho opustí, začnou zmateně pobíhat a čekají na kulku do zad.

Kvůli výše zmíněnému padá vše, co by mohlo hru vynést do přihrádky taktických akcí. Při každém pokusu o plánování narazíte buď na problém se svými přihlouplými parťáky, anebo jenom prostě usoudíte, že celá ta taktika stejně není potřeba.

S trochou štěstí celou hru projdete klasickým stylem, kdy jdete za nosem a střílíte vše, co se jen hne. Na nejlehčí obtížnosti máte dokonce ukázáno, kudy přesně se k cíli dostanete, takže rozhodně může být řeč o vodění za ručičku. Prostřední obtížnost toto naštěstí odstraňuje, a tak získáte alespoň jakýs takýs pocit volnosti.

Někteří by jistě čekali také hojnější využívání vojenských prostředků, ale kdepak. Red River nás pouze občas posadí za volant humvee a tím to hasne. Opuštěný povstalecký pickup by se nabízel jako dobrý prostředek přesunu, ovšem ne zde. Pro jistotu do něj nejde nastoupit.

Vývojáři do hry zakomponovali systém úrovní, kde postupně získáváme zkušenosti a nové vybavení v jedné ze čtyř specializací. Celý systém je ale natolik mělký, že kdyby ho vynechali, vůbec nic by se nestalo.

Rozhodně ale nelze tvrdit, že by hraní Red River bylo nějak nudné. Jen to prostě není hra hodná jména Operation Flashpoint. To ale platilo už i o předchozím dílu.

Operation Flashpoint: Red River (PC)

Graficky a zvukově na tom hra není kdovíjak špatně. Po vizuální stránce to sice není záležitost, která by vám vyrážela dech, avšak mhouřit oči znechucením taky nebudete. Po zvukové stránce si také není příliš na co stěžovat. Tedy až na nadabování plukovníka Hardawaye, který zvláštním způsobem poněkud irituje.

Operation Flashpoint: Red River ve výsledku není špatnou hrou. Dokáže zabavit dobře, vydrží poměrně dlouho a nepohorší ani audiovizuálním zpracováním. Jen ničím nevybočuje z řady, a tak servíruje kvalitní, ale nijak překvapující herní zážitek.