Ráno v osm vás Gaspi s kolegy Pierrem-Allanem a Rašídem nabere před hotelem a každý den vás vyveze na nějaké jiné místo v horách, kam je to z Marakéše jednu až dvě hodiny autem.
Pierre má terénní pajero, s nímž zdolá každou horskou cestu a na jehož střechu se v pohodě vejdou čtyři kola. Spolu s řidičem Rašídem vás vyveze na začátek trailu, nechá Rašída, ať sveze auto do údolí, a vás čeká ďábelský sjezd dolů na biku.
Zatímco v bikeparku se přitom musíte držet jednoho trailu, v Maroku vás průvodce vyveze do výšky tří tisíc metrů – a pak už vás čeká ničím neomezený freeride. Při jízdě si vybíráte, zda se budete držet při zemi, nebo si skočíte z nějaké skály. Podle lokality a délky freeridu se to dá stihnout až pětkrát za den.
Jindy vás kluci vytáhnou na dvacetikilometrový trail s převýšením skoro dva tisíce metrů. Během Gaspiho kempů se každý den jezdí do jiné lokality, takže nehrozí, že byste se nudili.
