Nejaktivnějšími členy gorilí rodiny jsou momentálně tři mláďata, takže při návštěvě jejich pavilonu máte stále co sledovat. Moja jako mladá dáma pomalu hrám odrůstá, daleko nejaktivnější je nyní Tatu. Téměř čtyřletý gorilí kluk dokáže dlouhé minuty řádit – ať už sám, nebo ke hře strhává další gorily.
Kiburi při březnové oslavě 18. narozenin Kijivu
Kiburi při hře s míči
Kiburi na zádech brášky Tatua ve venkovním výběhu
Roční Kiburi už se také nenechá zahanbit a po pavilonu doslova lítá. Připomeňte si narození Kiburiho v článku s videem Gorila Kijivu porodila on-line.
Kde jsou děti, tam je veselo
Dospělá zvířata projevují nesmírnou trpělivost, protože vydržet nájezdy Tatua, jeho skoky na břicho, plácání, poskakování, narážení a další kontaktní výpady by cizí gorila ustát nemohla. Co všechno si dovolí třeba vůči Richardovi je neuvěřitelné, stejně jako fakt, že dvousetkilový samec, který by dokázal Tatua jednou ranou zabít, jeho výpady snáší s bohorovným klidem.
Na podobné kousky už začal trénovat i Kiburi, který běhá, leze a šplhá nejen po pavilonu, ale i po ostatních gorilách. "Máma Kijivu se snaží mít Kiburiho stále na očích, ale už nemá potřebu být s ním neustále ve fyzickém kontaktu," říká chovatelka Gábina. Podívejte se, jak o mrštného Kiburiho pečují sourozenci:
14. února 2011 |
Roční mládě hlídají samozřejmě i ostatní členové skupiny. "Když se mu něco přihodí a zaječí, přiběhne k němu vždy několik dalších členů rodiny, mezi prvními zpravidla Tatu. Richarda se Kiburi spíše bojí; několikrát totiž Richard zahuhlal na Kambu, u které se Kiburi po ránu vozí na zádech, a od té doby si to Kiburi pamatuje," pokračuje chovatelka.
Stejně jako děti si i malé gorilky určují hranice chování zkušenostmi. "Kiburi je opatrný, stačí mu většinou jedna negativní zkušenost, aby se v podobné situaci příště hodně hlídal. To Moja byla jiný 'paragán', pády u ní byly o mnoho častější," konstatují chovatelé pražských goril.
Vývoj u goril je dvakrát rychlejší než u člověkaVývoj gorilích mláďat je mnohem rychlejší než vývoj dítěte. I když velmi často srovnáváme lidi a gorily, i když se od goril skutečně lišíme jen v pár procentech genetické informace, právě zmíněný vývoj je zásadně odlišný. Gorilí mládě se rodí podobně nemohoucí jako lidské, jeho vývoj ale probíhá zhruba dvojnásobnou rychlostí. První zub mu naroste přibližně ve třech měsících, po čtvrtém měsíci už gorilí mládě šikovně leze, v půl roce začíná ochutnávat potravu dospělých a v osmi měsících se vydává na první samostatné výpravy z matčina hřbetu. Kiburi má teď v roce téměř všechny zuby, chybějí mu už jen třenové. A začal si užívat pití z lahve, kterému se v posledních dnech naučil. V roce začínají gorilátka šplhat po výškách a ve dvou letech jsou to téměř samostatná zvířata. Ovšem zdání klame – při sebemenším úleku stále hledají ochranu u své matky. U té se drží ještě dlouho – do čtyř, někdy dokonce až do pěti let. A do stejného věku se od matky ještě občas napijí mléka. Odvážné až riskantní kousky, které občas Tatu předvádí, jsou nebezpečné hlavně z pohledu člověka. Neubráníme se totiž tomu, abychom počínání goril nesrovnávali s lidským. Máme trochu tendenci zapomínat, že jde o zvířata, která neztratila nic ze svých původních dovedností a chovají se zcela přirozeně.  Kiburi v dubnu 2011 |
Gorilí rodina skutečně stojí za návštěvu
Sledujete-li lítání malinkatého Kiburiho nebo kočkování slečny Moji s rošťákem Tatuem, bude ve vás jejich chování vyvolávat podobné pocity jako lidské děti při svých hrách. Moja Tatua pokouší, štípe ho a strká do něj, on ji za to kouše. Nakolik jsou podobné hry jako na videu níže přínosné pro jejich další život?
11. června 2010 |
"Hra je nesmírně důležitá. Existuje teorie, že hrou, při které dochází k pádům, se mláďata připravují na podobné, ale zcela vážné situace v budoucím životě. Tedy na boj a útok dravce. V těchto situacích je podstatné bleskově reagovat, najít znovu ztracenou rovnováhu a zorientovat se v prostoru. A k tomu právě kočkování přispívá," vysvětluje Pavel Brandl, kurátor savců pražské zoo.
