Celý štáb teď proto horečně shání vhodnou lokaci a komparzisty, aby příští středu mohli "střílet" na říšského protektora.
Last minute atentát
Film už se přitom původně zdál být hotový, ostatně jedna z filmových kopií se promítala mimo jiné také dramaturgům festivalu v Cannes. "Do programu se Lidice nakonec nedostaly, ale my s tím tak nějak počítali – pro pořadatele Cannes jsme zkrátka příliš 'nefestivaloví'," komentuje verdikt Dvořák s tím, že zájem naopak projevili distributoři z USA a také z Asie.
6. září 2010 |
Byli to přitom právě oni, kdo tvůrce upozornil, že jim ve vyprávění chybí přímé zobrazení Heydrichovy smrti. "Film ukazuje pohřeb, atentát sám z původního scénáře vypadl pro nedostatek financí a také proto, že Evropanům podobné události nemusíme ukazovat doslovně, znají je. Americký divák ale může tápat a my chceme, aby byl film srozumitelný celosvětovému publiku. Proto jsme téhle výtce rozuměli," souhlasí Dvořák s tím, že přidaná scéna pomůže i filmu jako takovému. "Dostane akčnější a velkolepější rozměr," tvrdí producent.
Detlef Both jako Heydrich
Před filmaři tak však stojí úkol, s nímž by měl problém snad i kouzelnický učeň Harry Potter: do týdne se musí sehnat představitelé atentátníků, rekvizity včetně historických vozidel i místo, které se podobá slavné "Heydrichově zatáčce" (tu reálnou už nahradila čtyřproudá silnice).
V neposlední řadě se tvůrci snaží dostat do Prahy německého herce Detlefa Botha, který ve filmu Heydricha ztvárnil. "Je to šibeniční lhůta a už vůbec nechci vidět, o kolik nám taková akce prodraží film. Jsem ale přesvědčený, že to bude stát za to," říká Dvořák rozhodně.
Ve Smečkách
Heydrichovská dotáčka nicméně zdaleka není to jediné, čím se štáb Lidic v poslední době zabývá. Ještě v dubnu se například nahrávala finální verze originální filmové hudby. Ve světově proslulém hudebním studiu Ve Smečkách se kvůli tomu sešel Český symfonický orchestr a od brzkého rána pracoval na přednesu hudby z dílny rockerů Michala Hrůzy a Jamese Harrise.
Z nahrávání hudby ve studiu Ve Smečkách
"Partituru jsem poprvé viděl ráno v devět, stejně jako hudebníci. Ale to je normální: většina věcí pro film se nahrává přesně tímto způsobem – dostanete noty a hrajete z listu," vysvětluje v krátké přestávce dirigent Oskar Rózsa. "Výhodou je, že se hudba natáčí po krátkých úsecích a navíc mám k dispozici profesionály, pro které není problém zahrát z fleku cokoli," pochvaluje si dirigent.
A má pravdu: sehraný orchestr nedokáže rozhodit ani fakt, že se u jednotlivých nástrojů v průběhu dne neustále někdo střídá. "Nahrává se téměř nonstop, a tak hraje, kdo zrovna může. Říkáme tomu systém KMČ – Kdo má čas," komentuje mumraj dirigent a nechává své svěřence ještě pár minut pilovat jejich party.
Nahrávání filmové hudby k Lidicím dirigoval Oskar Rózsa.
Ve studiu přiléhajícím k sálu s výjimečnou akustikou zatím celou dobu sedí režisér Petr Nikolaev, James Harries a Michal Pekárek, který se stará o zvukovou stránku nahrávky. Tahle sestava má ohlídat, aby nahrávaná hudba korespondovala s obrazem. Hudebníkům sice do sluchátek ťuká rytmus, který vytyčuje délku jednotlivých filmových scén, ale automatika je automatika: aby měla hudba náboj, musí se hrát s citem, ne jen podle metronomu.
Hudba navícLidice mají ještě jednu specialitu: nenahrává se k nim pouze filmová hudba, ale v rámci speciálního projektu vznikly také samostatné písně různých českých interpretů. Seznam zahrnuje jména jako Jan Budař, Michal Hrůza, Lucie Bílá, Dan Bárta, Xindl X či Vypsaná fixa. Všechny vyjdou 7. května společně s filmovou hudbou na soundtracku, který bude obsahovat dárek v podobě vstupenky na film. Ten do kin vstoupí 2. června.   |
"Tady prosím trochu ubrat a tady přidat," žádá Harries dirigenta, když se mu nezdá, jak jeho ansámbl zahrál melodii ke scéně z lidického kina. "Ale to se zase nevejdeme časově," namítá zvukař poté, co orchestr odehraje inkriminovaný úsek bez "kliku" ve sluchátkách, jen podle režisérovy taktovky, a skončí o třicet vteřin později, než měl.
"Nahrávání hudby je porod: všechno se neustále dohaduje, mění, upravuje. Musíte poslouchat, soustředit se na technickou stránku, ale zároveň nezapomínat ani na to, jaké emoce jste chtěli hudbou podpořit," podotýká Nikolaev a člověku až při pohledu na monitor s dějem dojde, jak důležitou roli hraje hudba třeba jenom v podkresu pod dialogy.
"Když celý den sedíte ve studiu a posloucháte ty krátké fragmenty, máte pocit, že to nikdy nemůžete slepit dohromady. Pak ale vyjdete do sálu, uslyšíte naživo smyčce a klavír a podlomí se vám kolena z toho, jak silný je to zážitek. V tu chvíli víte, že TO tam prostě máte. Snad se něco podobného podařilo i u Lidic," doufá režisér.
