Sběratel se může pyšnit i stíhačkou Spitfire ze Svěrákova filmu Tmavomodrý svět. I když je to jen povedená filmařská maketa, která je vidět v záběrech davu strojů sedících na ploše letiště, její majitel Karel Tarantík je na ni hrdý. Ustroje nechybí popiska, že vznikl právě pro Svěrákův film.
Teď mu Tarantík se synem a už i s pomocí vnuka dává dohromady kamaráda. Vlastně soupeře. Válečného protivníka. Německou stíhačku Messerschmitt 109. I ona si zahrála ve filmu, ale v americkém. V novince Red Tailes, která se teprve dostane do kin.
"Filmaři si Messerschmitt udělali jen jako siluetu, skutečné letadlo bylo kulatější, nemělo takové hrany. My ho teď kamuflujeme a dáváme dohromady pro naši sbírku. Všechna čest, i když je to devět metrů dlouhý tup, podle různých příruček je maketa udělaná s centimetrovou přesností," popisuje Tarantík.
Soukromé letecké muzeum Karla Tarantíka nabízí mnoho lákadel.
V jednom z největších soukromých muzeí letadel a vojenské techniky v republice má majitel i takové unikáty, jakým je mnohametrová kamenná socha Stalina, kolem které jsou postavené tanky a obrněná vozidla z druhé světové války. Některé ze strojů v jeho sbírkách si už také půjčovali filmaři. "Většinou volají na poslední chvíli, ale i za dva dny jsme jim dokázali stroje přiravit k odvezení," vysvětluje.
Zatímco většině lidí včerejší déšť vadil, Tarantík si nestěžoval. Se smetákem namočeným v saponátu leštil boky a břicho velkého snímkovacího letadala AN 30. "Nechci, aby na letadle byly šmouhy. Zapršelo tak akorát, podívejte, jak se teď krásně leskne," chválil si práci Tarantík, když z mraků začalo vylézat slunce a první paprsky se odrážely od bílého nátěru stroje.
Karel Tarantík má ve sbírce nový kousek, německou stíhačku Messerschmitt.
Karel Tarantík má ve Zruči u Plzně soukromé muzeum převážně letadel.
Tarantík je leteckým nadšencem odmala. Říká, že pilotní průkaz měl dřív, než řidičák na auto. Prvním letadlem, které si pořídil, byl na Vánoce 1992 vrtulník. Viděl ho v pražských Kbelích za hangáry, už z něj zbývalo jen torzo trupu. Koupil ho, převezl k domku na okraji Zruče a začal kolotoč, který dodnes neskončil.
"Žijeme z příspěvků lidí, kteří k nám chodí. Ti oceňují, že u strojů nejsou zábrany a mohou si je pohladit, osahat, do některých letounů, tanků a obrněnců si mohou i vlézt. To lidi přitahuje. A jezdí za námi i hodně modelářů," říká Tarantík, který většinou zná historii každého stroje, který má ve své sbírce.
Karel Tarantík čistí trup snímkovacího letounu Antonov 30.
Letadla, kterých má víc, prodává nebo mění za jiná, aby lidé stále měli na co koukat. V sezoně má jeho soukromé muzeum otevřeno každý den.
Um českých ručiček rozebírajících stará letadla oceňují i servismani velkých leteckých společností po celé Evropě. "Protože získáváme letadla těsně před smrtí a nechceme jim zbytečně ubližovat, rozebíráme je tak, jak se patří. Vyžaduje to dost zručnosti. K takovým pracím, jaké děláme my, se letečtí technici nikdy nedostanou. Když sundaváme celé křídlo z trupu, to mechanici nikdy dělat nebudou, to si dovolí udělat snad jen výrobce," shrnuje Tarantík.
