Havel může být spokojený, přátelé ho na premiéře pouze chválili

  • 170
Kdyby o úspěchu filmového debutu Václava Havla rozhodoval pouze večer, kdy měl premiéru, mohl by být exprezident spokojený. Dočkal se ovací vestoje a též reakce na jeho Odcházení byly veskrze kladné. Tedy alespoň ty, které zněly nahlas.

Recenzi filmu Odcházení najdete ZDE

"My jsme prostě nadšení," shrnul dojmy za sebe i svou partnerku Kateřinu Jacques exministr životního prostředí a bývalý předseda Strany zelených Martin Bursík.

Dokonce podotkl, že jakkoli se mu líbila už původní divadelní hra, film, který podle ní Havel natočil, je ještě lepší. "Obdivuju, jak je snímek dotažený do tisíce detailů, jakou má hloubku," přiznal a jedním dechem dodal, že on osobně si užíval i jeho politický rozměr.

Na židli seděl Václav Havel jen chvíli. Když mu publikum vzdalo poctu vestoje, zvedl se také

"Nemůžu jmenovat konkrétně, ale divili byste se, kolik charakterů a  lidí bych si dokázal dosadit do chování a jednání postav z filmu," smál se.

Chvály se Odcházení dostalo i z úst socioložky Jiřiny Šiklové. "Je to sice spíš divadlo ve filmu, ale skvěle udělané," řekla s tím, že jeho satirický podtext možná neocení úplně každý a rovněž kina zřejmě nebudou tak plná, jak by se distributorům líbilo. Ale to už je úděl Havlových děl obecně. "Vždycky byla trochu výlučná," soudí Šiklová.

Ta mimochodem vyjádřila pocit mnohých návštěvníků premiéry, kteří se shodovali, že jim divadelnost Odcházení zážitek z filmu nijak nekazila. "Vy jste ho všichni znectili s tím, že je moc divadelní, ale mně to nevadilo, já se prostě bavil," prohlásil například hudebník Ondřej Soukup s odkazem na recenze, které Havlovu snímku vyčítají nedostatečnou filmovost.

Jan Švankmajer na slavnostní premiéře filmu Odcházení (Praha, 22. března 2011)
Josef Abrhám s Dagmar Havlovou na slavnostní premiéře filmu Odcházení (Praha, 22. března 2011)
(zleva) Tatiana Vilhelmová, Oldřich Kaiser a Jiří Lábus na slavnostní premiéře filmu Odcházení (Praha, 22. března 2011)

Na premiéru Odcházení dorazili Havlovi kolegové filmaři (vlevo Jan Švankmajer) i herci z jeho debutu.

Kritika na hlavu kritiků se ostatně na slavnostní premiéře snášela neustále a odevšad: publikum tvořené vesměs Havlovými přáteli a kolegy jim vyčítalo osobní zášť vůči Havlovi, nepochopení obsahu a dokonce i nepřejícnost. "Třeba má společnost za to, že člověk nemůže být současně úspěšným a milovaným prezidentem a současně vynikajícím prezidentem a autorem," zamýšlel se Bursík. 

"Kritici jsou unavení lidé, viděli příliš mnoho filmů a příliš mnoho jich ještě musí vidět a chápu, že spoustu věcí přehlédnou," komentoval zase ne vždy příznivé kritiky představitel jedné z hlavních rolí Jaroslav Dušek.

Jiří Lábus byl o něco smířlivější: "Reakce jsou rozporuplné, ale to se myslím dalo čekat – je to portrét Václava Havla, jeho myšlení," připomněl herec, který tak jako většina členů delegace hotový snímek ještě neviděl.

23. března 2011

"Lítáme ze sálu do sálu a klaníme se. Na film ještě nedošlo a bůhví, kdy dojde," krčil rameny Jiří Macháček. Se speciálními havlovskými odznáčky na klopě a širokým úsměvem na tváři pak z pozice své filmové postavy, reportéra Jacka, vzkázal "kolegům" novinářům: "Buďte takoví lvi demokracie, jako jsem já v tom filmu. A pište pravdu!"